Já měl, co desetiletý kluk babičky hned tři. S vědomím toho, že si přitížím a odhalím tajemství, zeptal jsem se té, kterou jsem považoval za nefalšovanou, a dozajista za pravou, která z nich je tunavíc. Babička Tylda se přiznala hned napoprvé. Nikdy bych to do ní neřekl.Jediná z těch tří chodila stále namalovaná, učesaná, upravená a kouřila.Měla krásnou měkkou moravskou češtinu a dědeček Artur si ji přivezl ze Středníhovýchodu, i když byla z Mikulova. Víte, v česko-německo-židovské rodině to bylakrátce po Druhé světové válce téměř zaběhnutá praxe. Jak babiček na jednéstraně ubylo, na druhé jich přibylo.
Z rodinných sporů a každodenních půtek rodičů ve mně,jako ve vnímavém dítěti narozeném už ve dnech osvobození, utkvělo přesvědčení,že válka přijít musela, neboť denní šarvátky česko-německého pohraničí nemohlazastavit ani židovská rozvaha, ani česká marnivost nebo německá akurátnost…. Atak jsem po válce vyrůstal v objetí tří babiček. České od Dobříše, německéod Liberce a židovské od Mikulova. Děda Artur se stačil totiž oženit dvakrát. Neboi víckrát?...
Prvních deset let svého života si vážím nejvíce. Naučil jsemse dva jazyky, porozuměl jsem jazykudědy Artura, babičky Tyldy a mé maminky. Naučil jsem se číst a psát, ve školejsem prospíval. Začal jsem sbírat známky, pohlednice a uvědomil jsem si, žejsem Čech, Němec a také Žid, tak trochu od všeho kus. Všechno v jednomdesetiletém klukovi z vesnice u Liberce, ale Žid nejmíň, neboť o tom sedoma nemluvilo. To jenom, když jsme jako parta kluků některé ze sousedek něcoprovedli. To pak ta nejnamyšlenější, nějaká Čtvrtečková, na mě jediného křičela:,,Ty židovskej spratku!“
Babička Tylda byla z rodiny veleváženého Mikulovskéhorabína a tak mě i učila. Děda byl správcem libereckého židovského hřbitova. Tahlebabička se poznala s dědou tak, že oba včas opustili tuhle zemi, kterápřijala za své Norimberské rasové zákony a měla Židy za bezprávné občany.Přesto mnozí neváhali položit za ni své životy. Děda i babička Tylda se vrátilidomů, až když sundali vojenské uniformy naší armády v zahraničí.
Problematické to měla druhá babička od Liberce. Její dětibojovali proti Hitlerovi, synovci a další pro Hitlera. Česká babička měla jendcery. Všem jsem jim naslouchal a věděl, že naslouchám větrům od Ještědu,z Brd, z kraje zralého vína, z hnízdiště havranů a čápů, kde i životbyl výhra, a kde soused mohl skončit udáním souseda.
Všechny mé babičky byly obezřetné a každá z nich byla super-jedinečná.Přesto babička Tylda z Mikulova byla absolutní jednička. Žel, ty vždyumírají první. A tak dnes i ona leží na židovském hřbitově v Liberci, a jáji tam občas navštívím a kamínek jí na hrob položím. Říkám jí, co nového, cojím, co dělám, kam se chystám. Je to už téměř šedesát let. Přesto, má třetíbabičko - sudičko, nezapomínám a děkuji za vše, co v sobě mám. Za to děkuji i všem zbývajícím babičkám.
Žádné komentáře:
Okomentovat