Jsme tu
všichni? Někdo je ještě uhnaný, zbrocený potem, jak spěchal od Letohrádku
Hvězda, jiný nešťastný a smutný pro to,co všechno ztratil, jak hnal koně
pražskou dlažbou, že nezavřel truhlice,
další, jak čekal, až si pro něj přijdou a jiný zas nabádal vdovu, kterého z pánů
bratranců si vzít…
To byla Praha
a doba po Bílé Hoře, ne nepodobná té dnešní povolební i té za dva roky, až
vláda i sněm spadne do klína zas jiným obročíkům a na radnicích bude vesele…
Komu popřát a
nezadat si? Samozřejmě, že Češi mívají pokaždé aspoň dvě želízka v ohni a
ani dnes tomu není ani v Liberci jinak. Všichni vědí, jak to chodí třeba v
nemocnici, proč nikdy neskončí Spacium, jak to je s teplárnou, kdo bude
městu svítit, kam s příbuznými…
Pravicová
vláda má v Praze svého hrobníka Dalíka, který snad, jak mnozí vroucně
věří, využije nabídnutého pasu a uteče. V Liberci se čeká, kdo hrobníkem
bude, až první promluví. Pravici praskla guma od trenýrek a dnes a možná i za
dva roky bude tou Popelkou, co přebírá zrníčka rýže v rozsypaném popelu, a
pak snídá kaviár na hradě.
Vše záleží na
tom, jak se Půta popasuje s Korytářem, jehož čas opět přijde
s dalšími volbami na radnici. A potom to teprve bude zajímavé! Ale i teď
bych chtěl být muškou a být při tom, když se boří stará sousoší a noví hoši se
učí stát pevně na nohou.
Češi mají své
oblíbené zahrádky a u nich zadní vrátka a ta, jak jinak, hojně používají už od
Bílé Hory a všech těch revolucí při vědomí toho, že na druhé straně barikády je
pořád někdo z rodiny.
Jó, život je
jak chleba namazaný máslem. Pokud vám upadne spolehněte se, že bude ležet
namazaným dole. A tak se, prosím, vyvarujme stavby šibenic a vystavování
useknuté hlavy opozice. Někdo by do temnice jít mohl, ale ne s uťatými
pažemi a vytrženým jazykem.
Příštím prezidentem republiky bude jistě někdo
jiný, než o kom snil mnohý Liberečák. Co se dá dělat. Je tu Okamura, dar
rýžových polí, vysokoškolský Maor, co vypadá jako čert… A proč ne první
kosmonaut, hrdina ČSSR a SSSR, nebo ještě někdo jiný???
Žádné komentáře:
Okomentovat