Válka roku 1866 začala v Libereckém kraji

            Válka roku 1866 začala v Libereckém kraji, a to ještě dřív, než v roce 1866. Zhruba o sto let později jsem vyženil přízeň ve Všeni u Turnova. Nebavilo mě jen o válce z roku 1866 něco číst, chtěl jsem vytěžit maximum z návštěv autentického bojiště na mostě přes Jizeru a v okolí hospody ve Svijanech (tehdy v Podolí), co nejvíc autentických informací. Vždyť tady se v této válce poprvé střetli vojáci pruští a rakouští, ne v šarvátce hlídek, ale regulérním boji větších celků. Poztrácené a odhozené zbraně z okolních polí už dávno našly své místo ve staveních od Turnova po Hradec, nic nového nalézt se nedalo.

            Jedna z dragounských pistolí na mě hleděla v garáži Karla Sedlického. Ten ji vyměnil s jedním, jehož děda ji prý vzal spícímu vojákovi osobně. Já už takové štěstí neměl. Děda byl hluchý jako pařez, bylo mu skoro devadesát, ale vyprávět uměl…. A nebyl sám.

            Nejvíc si pamatovala starší paní Šichová ze Všeně. Zda vím, že se tu krajem potulovali už před rokem 1866 pruští špioni a ne ledajací? Prusové válku proti Rakousku připravovali řadu let. Využili toho, že na obou stranách hranice se mluvilo německy a takzvaně ,,hausírovali“ hledali práci, nabízeli služby. Byli často vítáni, neboť obdobně vandrovali světem i vážení lidé od nás.

            V létě roku 1864 obcházel okolí Turnova, Sichrova (to se ještě psal Sychrov s měkkým „i“) Podolí (Svijany) mladý podomní obchodník Winter, který nabízel k prodeji plátna, ručníky, mašle, utěrky. Obcházel jak Čechy, tak Němce a nedělaje rozdílu prodával lacino. Získal si matky dcer na vdávání celého podještědského kraje, daleko za Turnov. Odevšad objednávali u Wintera, který měl vskutku prima zboží. Není divu, že se tu objevil i v následujícím roce. Stoletá babička Šichová si ještě jasně vybavovala, co dětem vyprávěl učitel Bárta, který Wintera odhalil.

            To bylo tak. Někde pod zámkem s výhledem na Jizeru, most na a široké údolí k Turnovu, seděl Winter na zemi zabrán do malování. Ve skicáři, měl každý strom i cestu. Pan učitel se velmi podivil, že cesťák umí tak precizně malovat, ale ten pravil, že se sem chce přestěhovat, že se mu zde líbí… Další setkání pana učitele s obchodníkem Wintrem bylo až v roce 1866, kdy už byl ,,obchodník“ Winter v uniformě důstojníka štábu vévody z Meklenburska.

             Podobný případ se stal o pár kilometrů dál, dnes už na předměstí Turnova. Sem podle vyprávění vnikla eskadrona pruských hulánů z nichž 17 mužů chtělo ,,něco popít“ v místní hospodě. Huláni požádali hospodskou aby jim uvařila oběd. Ta začala naříkat, že nemá dost hrnců. Její rozpaky vyřešil starší strážmistr, který ji začal dobromyslně těšit – aby se netrápila, jen jděte na půdu. Tam za komínem máte ještě dosti pěkný kotlík, který jsem Vám loni spravil. Hostinská prý tomu ani za mák nevěřila, ale dala si říct a na půdu za komín se šla podívat. Tam byl vskutku důkladně spravený kotlík.

            Strážmistr pak vypravoval, že loňského roku byl zde s družinou kotlářů, a že  kotlík spravoval. Když kotláři měli už odejít, uložil kotlík za komín, protože v hospodě nikdo nebyl.  Místo za komínem mu připadalo jako dobrý úkryt.

            Z těchto letmých ukázek je zřejmé, jak pruská armáda měla silně rozvětvenou výzvědnou službu. Vyzvědači byli v případě válečného konfliktu zařazeni přímo do armády, aby vedli jednotlivé vojenské oddíly. Zájem o válku z roku 1866 neutichá ani dnes, stále roste počet zájemců, kteří v dobových uniformách nastupují na bojiště této trochu podivné války z roku 1866 Němců s Němci na našem území Libereckého kraje. Přesto, že tahle dvoutýdenní válka nebyla dlouhá, stála mnoho lidských životů.