A proč bych nepsal? Natrápily jste se
mě, když jsem byl malý. Mé mládí bylo o podkolenkách z doby záhy po smrti
Gottwalda a Stalina. Nevím proč, ale moje maminka se zhlídla
v podkolenkách, které prostě a jednoduše pod koleny nedržely a klouzaly a
hrnuly se ke kotníkům, dolů do bot. Každý den, den po dni, celý školní rok. Nenáviděl
jsem ty šedé na všední den i bílé na neděli. Když jsem objevil, že existují
ponožky s gumičkou, která je funkční, už mne jiná radost doma
v padesátých letech netěšila.
Maminka ponožky prala samostatně
v kyblíku štompem (gumovým zvonem) a ručně na valše společně se svým spodním prádlem. Ponožkám byla věnována
mimořádná péče. I díky ní mi nohy nepáchnou, na rozdíl od jiných chlapů, co
měli s ponožkami problémy.
Krásná léta čistých a voňavých
ponožek skončila základní vojenskou službou. Tam jsme všichni (v Milovicích)
vyfasovali boty – kanady a k nim onuce, což jsou vlastně šály
k obtočení podkolení až po prsty na nohou. To se mi ale zdařilo za dva
roky asi tak jednou, o ostatních případech bych raději pomlčel.
Píši Vám, mé drahé ponožky, neboť Vám
vděčím za tzv. lehkou obuv, která byla povolena jako bota náhradní vojenská.
Píši Vám, abych armádě poděkoval, a pokaždé, když si dnes ponožku obléknu
blahořečím za ten dar, nemrzačit si nohy v botách. Za spokojenost od nohou
podle hezkého českého přísloví – nohy v teple, nemoc v pekle. Nebo
tak nějak.
I po vojně, mé drahé fusekle, zbylo mi
pár zelených. Pravdou je, že jste doplatily na barvu, jako kapesník nebo zelené
trenky. Od jisté doby zelené nenosím. To ovšem nic nemění na faktu, že ponožky
mám stále rád. Co na nich nesnáším jsou oka a prodřené díry. Ty svědčí o tom,
jaký pán, takový kmán. Neboť Vy, ponožky, jste tady a vztah k Vám, je
vztahem k ostatním.
Ponožky jsou naším vzkazem světu, co nás spojuje
a co nás rozděluje. Froté jsou moc silné a slabé příliš silonové. Hledím si Vás,
ponožky mé drahé, neboť ve Vás jsem našel i kus obyčejného štěstí, které bych
jindy v botách nehledal, ale v ponožkách jsem je našel …. Asi se mi
budete smát, ale je tomu tak: Sláva ponožkám! A podotýkám – myslím to vážně.
Žádné komentáře:
Okomentovat