Sbírám leccos. Cílevědomě starý
papír. Tohle medium mě nepřestává fascinovat. Už i proto, jaký boj
v současné době svádí s elektronikou. Tam, kde dříve stačil arch
papíru, dnes je třeba elektronické zabezpečení v hodnotě mnohonásobně
vyšších nákladů. Nákladů vyšších, než si kdosi mohl přát.
Řekne se kus papíru, ale podívejte,
co lze dnes na papír vše dát. Reklamní letáky, knihy o ničem, politické sliby,
volební bilboardy. Papír snese všechno. Spíš, co vše mu dnes konkuruje. Pokud by
nebyl onen předchozí brak, co by dnes doručovatelky nosily ve svých brašnách.
Dopisy chodí pouze od bank a úřadů a pohlednice neposíláme už ani
k Vánocům. Jó, byly tu časy, kdy už první pohled na list papíru vám dal
,,kvitanci“, či důvěru v osobu, co chtěla vycestovat, či postrkem byla
vyhoštěna kamsi domů.
Kus papíru to byla i domovská či
pracovní knížka, vysvědčení, zkouška tovaryšská, list za vyučenou. A tak se nám
zachovala ,,spousta“ toho krásného, ručního papíru s vybledlým inkoustem,
suchou či červenou pečetí, vyraženým či nalepeným kolkem. Krásné rozmáchlé
písmo, podpisy svědků, hlavních aktérů i jejich malé přiložené pečetě, psané
češtinou, která je dokonale nesrozumitelná, dekorativní latinkou, či německou
gotikou, švabachem.
Krásné listy takového papíru se
zachovaly, ale není jich tolik. Vídával jsem je občas, v deskách
protažených provázkem a uvnitř zápisy z jednání střeleckého spolku
s vypálenými iniciálami prvních písmen, vzpomínek na Napoleona, církevních
písniček, obrázků svatých, vzpomínek na tovaryšská léta a putování za prací.
Památníky, s neskutečnými veršovánkami, utajované milostné dopisy,
kartonové staré fotky ze svatby, s dětmi v kočárku, z lázní,
z vojny…
Papír, který mě vždy potěšil, byl dopis
od maminky, který mi došel do pionýrské tábora a od tatínka, že už se brzo
vrátí. I já jsem napsal jeden takový, z prázdnin. Přijedeme z tábora
v 10,30 hodin, ale zapomněl jsem to další.
Papír a osobní dokumenty. V co
se asi brzo změní? V karty z umělé hmoty, v čipy, tablety, či
chytré telefony? Budou to ještě lidé, kteří budou jednou v ruce držet
něco, co nebude papírem, co se vám v ruce bude měnit jednou třeba
v televizi, pak v náruč propagačních informací, návodů, příruček a
kontrolních otázek? Oko špicla a stín společnosti, která nepotřebuje klasický
papír, ale medium, kontrolující každého z nás…
Žádné komentáře:
Okomentovat