Píši Vám, cvrnkací kuličko

Píši Vám, cvrnkací kuličko,

neboť i Vy patříte k mému světu a byla jste určitou dobu cílem mých představ o štěstí. Vy, které kabát, tělo i duši ušili z cihlářské hlíny. Odkud Vás do dnešního světa přivezli se raději ptát nebudu. V seznamu výrobků z Číny budete asi výrobek nejmenší, kuličko cvrnkací.

Patříte ke hrám, které se z podvědomí dětství nevytrácí: skákání o jedné noze, hra na slepou bábu, plavání, jízda na kole. Patou v lepší botě zatočíš a uděláš důlek cvrnkací, tak akorát, aby v něm kuličky držely.

Dovedu si představit mé dávné příbuzné, jak ztvrdlou patou své malé, shrbené postavy točí do jílu důlek. Klátivé poskakující postavy s dlouhými pažemi a hrdelními pokřiky fandí svému oblíbenci. Nízkými čely a placatými nosy se hodně podobají jistému druhu opic, ale jsou to moji příbuzní a hrají kuličky. Jsem na ně hrdý. Co chvíli se škrábou, moc citu v jejich hlasech i v chování ještě není. Hře, tak jako jídlu, dají tolik, že se mi téměř podobají.

Zvláštní křik. To volá starší rodu, Petra, pojďte jíst. Šéfová tlupy, lídr, který rozhodoval o tom, kdo bude v zimě jíst, kdo na oheň a co přiloží. Kdo bude v létě hrát kuličky.

Píši Vám má drahá kuličko cvrnkací, neboť Vaše tělo se stalo tou nejlepší formou zdroje pohybu, vyjádření mnohého, co později svět posunulo  o kus kupředu. Tak, jako Petra, matka onoho shluku prapodivných individuí, ze kterých vzešel i můj rod, počala hru s kuličkami, dala tím volnou ruku dalšímu běhu událostí tam nahoře v jeskyni pod skálou. Pak kdosi vynalezl pistoli, pušku a dělo a kuličku cvrnkací použil k zabíjení. Z kuličky byl záhy předmět, co odtud vyhnal statného medvěda, lva s velkými tesáky. Kulička zabila velkého jelena, divokého kaňoura.

Kulička cvrnkací z hlíny tlačená, na slunci pečená se s těmito lidmi stěhovala od řeky a dobrých ryb do skal, do širokých stepí, kde si s ní stále hráli děti i dospělí. Vám, kuličko cvrnkací, patří metál z drahého kovu, matce, že moudře rozhodla, že patříte k našemu rodu. Napomohla jste k tomu, že jsme vyrostli a začaly nám na nose držet obroučky od brýlí. Brada ustoupila a chrup se srovnal do řad v dásních. Začali jsme do všeho tak trochu mluvit a kuličky hrály už jen roli vedlejší.

Má drahá kuličko, vraťme se do dětství, do šťastných her, k malinám a ostružinám. K důlkům,  co dělají paty lepších bot, ke hraní. Jak víš, kdosi tě kamsi povýšil, ale ty zůstaň tady s námi v tom šedém obleku z hlíny a bláta našeho mládí. Věku, kdy si děti i dospělí tak rádi hrají.