V hotelu
Praha na Šaldově náměstí se dějí věci! Volně tam po chodbách
a v jedné místnosti šmejdí opravdoví živí šmejdi. Město
je skrze ně už pověstné, jako by mělo další bílé tygry
s lyžařskou kartou slečny Neumannové.
To
šmejdění ve městě pod Ještědem je, jak vidno, stále častější.
Volali mi, napsali osobní dopis. Kdo by se rád nepřišel podívat
mezi prvními na zcela novou prodejnu potravin s výhodnými
cenami? Takových jako já, jak to dneska vidím, co jsme přemýšleli
zadnicí, bylo asi deset. První produkt byly hrnce, mezi nimi jeden
mimořádně levný za deset tisíc a co překvapilo, byl ihned
k mání. Druhý potravinový produkt byla lampa za 40 tisíc,
ovšem se šesti skleněnými předsádkami. Ale ani na závěr
chlapci nezklamali. Za 90 tisíc vak z Japonska na oteklé nohy.
V nabídce
bylo mimořádně chutné občerstvení a hodnotný dárek do
domácnosti za 14 tisíc. To mohly být parádní kuchyňské nože v
kazetě. Ty se objevily tehdy, když nikdo z nás nehodlal nic
koupit. A ještě, ještě něco! Elektronické kolo štěstí
podobné tomu, co má firma Mountfield... Smutné bylo, že celé to
ovládání bylo vzadu provozováno růčo předvádějícím. Tímto
i já, co by normálně vyhrál sotva mucholapku v lednu, jsem
vyhrál všechno co nabízeli. Za 205 tisíc.
Byl
jsem na mrtvici. Jak to dostanu ze Šalďáku na nádraží?
Tramvají? Chlapci mě, všechny nás přítomné důchodce v tom
nenechali samotné. Každý, kdo si za zástěnou zatočil byl
co?.... Dítětem štěstěny! Háčkem bylo, že výhra nebyla 100%,
ale jen 60%. Něco málo přes 40 tisíc chtěli ti dobří chlapíci
keš, nebo víc na splátky. Nic si nevymýšlím. Byli milí,
přesvědčiví a hlavně překvapení spolu s námi, jak
velkorysé bylo to kolo štěstí.
Po
jednom se přítomní vytráceli, až jsme zůstali čtyři. A nyní
to přišlo. Majstrštyk těch fujtajblíků, chcete-li šmejdů
šmejďáckých. Každému z nás čtyř, co na předváděčce
zbyli, přistála před nosem kazeta s noži za 14 tisíc - dar
podniku. To jsem samozřejmě jsem uvítal a už si strkal krabici do
tašky, když mi v tom rázně zabránil šéf produkce. Musím
počkat na vypsání záručního listu…
Zcela
nečekaně nám k těm nožům nabídli hrnec, který jsme už
viděli. Již ne 10, ale s těmi noži v etui za 4 tisíce.
To už bylo moc na všechny obdarované a tak jsme nereagovali ani na
slevovou kartu neznámé cestovky za 10 zdarma k nožům a
hrnci. Vstal jsem a odcházel s otázkou, kdeže je ten dárek do
domácnosti? Rozhněvaným šéfem cirkusu mi bylo nerudně odvětíno:
Tohle všechno, debile...“ To, co si o mě myslel principál,
zamumlal se skřípěním zubů, přesto mu bylo rozumět…
Na
chutné občerstvení jsem úplně zapomněl a oni s tím asi
ani moc nepočítali. Všem se nám třásli ruce a mohli bychom si
vidličkou ublížit, nožem se pořezat, zub vylomit…
Bylo
to krásné dopoledne v hotelu Praha na Šaldově náměstí.
Kam se hrabou americké detektivní seriály! Venku na ulicích zuřil
předvolební boj o měkkou sesli paní primátorky, uvnitř hotelu
za okny jsme bojovali my důchodci a uhájili jsme své důchody. Už,
už po nich šmejdi natahovali svá chapadla, ale zvítězili jsme
my. Naše děti poslouchaly předvolební sliby a jakoby zapomněly,
že by nás měly chránit…. Před šmejdy a podvodníky i v
Liberci v čase předvolebním..
Žádné komentáře:
Okomentovat