Jednou
mě táta vzal s sebou na služební cestu. Ty tři dny v mém
věku, bylo mi tuším 10 let, měly co říct i o našem vztahu.
Otec a syn. Nejsem žádným doktorem, ale tenhle příběh bych učil
ve škole. Do té doby jsem toho o tátovi moc nevěděl. Byl
nákupčím podniku Totex Chrastava. Ani dnes nevím, co vlastně
nakupoval, co hledal v Ostravě, v Hranicích na Moravě,
cestou po Moravě, východními Čechami.
Ani jsem
si nevšiml, jak táta plešatěl. Seděl jsem ještě s dvěma
nákupčími na zadním sedadle starého ,,Minora“ a díval se
celou cestu na jeho zátylek. Kupodivu mi nebylo špatně a táta si
na cestě z Ostravy zpátky sedl vedle mě.
Celou
cestu mi vyprávěl, co vidím napravo, co vlevo, co nevidím,
protože kolem nejedeme, co je tam za kopcem, co vyrábí tahle
fabrika, co vyráběla ještě před rokem, co za Němců, co za
první republiky, komu patřila za Rakouska, zda dostal majitel od
císaře titul barona, nebo rytíře, proč je hlína kolem nás
červená, proč jsou tady kolem samé lesy, proč tady milují jiné
barvy fasád, než ty, co znám z domova ze Sudet na domech po
Němcích....
Ty tři
dny mi přišly, jak z jiného světa. Dostalo se mi rychlokursu
universitního vědění. Jak jsem k tomu přišel, jak táta
věděl, že právě tohle potřebuju jako prase drbání? Polykal
jsem poznatky, jak prášky proti břicha bolení. I ten most
v Ostravě, kde jsme spali v hotelu, si dodnes pamatuji.
Jak tvrdě se o něj s Němci na sklonku vlády prali, na
bojiště války Němců s Němci z roku 1866. Tam jsme
stáli u mohyl při cestě padlým vojákům a táta mluvil a mluvil.
Ostatní chlapi v autě se tomu smáli, že jsem malý, že tomu
všemu nerozumím… Bylo to poprvé a podruhé už nikdy nebyl čas,
aby mě táta s sebou vzal a ukázal mi jaký je. Byl to zázrak
a já jsem se snad i probudil, jako by ze sna. Něco mi samo od sebe
řeklo: Nespi a poslouchej!
Otevřelo
se přede mnou okno a za ním svět, který jsem netušil. Tatínku,
ach můj táto, dal jsi mi během těch tří dní, co se nedá už
nikdy zopakovat, naplánovat, užít si. Nevím, zda jsi pro fabriku
koupil dobře, zda nakoupili ti ostatní páni, co se s námi
mačkali na cestě tam i zpátky. Já si přivezl sumu poznání,
která mě natolik oslovila, že dodnes cítím, že jsem se změnil.
Tebe jsem tatínku do té doby vůbec neznal. Dal jsi mi něco, čemu
se říká „otevřít mu oči“. Dal jsi mi napít ze studny živé
vody, možnost vzlétnout a podívat se na svět z ptačí
perspektivy, nahlédnout do ptačích hnízd...
Vidím
stromy, keře a trávu ve skutečné barvě modrého nebe, kde voda
teče mezi prsty vzhůru, od kořenů do korun, vše voní a směje
se. Kde není nic, než my dva a krásné vzpomínání na tebe,
táto, který jsi toho tolik věděl a já to netušil...
Žádné komentáře:
Okomentovat