A
bývá to rok co rok stejné. Autaři mění pneumatiky a my, co se o
auto nestaráme, máme indikátor zimy jiný. Jo, pořád ještě
vidím maminku, jak čeká na zimu tak, že prověřuje těsnost
oken: „Nejdřív přijdou větry. Ty rozhází vše na dvorku,
vrazí do oken, a děj se vůle boží. Okna zase netěsní!“
Slyšel
jsem to já i táta, rok co rok, podzim, co podzim. Táta už z toho
šílel. Okna preventivně už počátkem října zajistil hřebíky.
Matka se s ním nehádala a hřebíky vytáhla: „To je laciný
trik, udělej to pořádně!“ A tak táta okna brousil, natíral,
vylepoval páskami, modlil se a dělal nevím co, aby už proboha
zafoukalo a byl doma klid. Zafoukalo. Okna se, nevím jak, samovolně
otevřela a do baráku na vesnici přišla zima.
Někdo
čte a hledá budoucnost v lógru, druhý hádá z rozhozených
kuřecích kostí. Moje maminka od Trnové a Suchomast blízko
Zbraslavi měla, jak vidno, jiné nástroje. Ženským je těžko
něco vysvětlovat. Mají své dny a bulvu místo hlavy.... Tím
myslím spolužačky, co se mnou chodily, jejich rituály, legendy,
snění, metafyzično, televizní seriály, na které se rozumní
chlapi raději nekoukají. Stále mám před očima krásná děvčata
z gymnasia v Liberci, co česala v Horních Nezlech a
Soběnicích chmel. Večer, co večer vyvolávala duchy, hýbala
stolkem a chtěla se dovědět nevím co ze záhrobí.
Poslouchal
jsem sice za dveřmi, ale šeptaly. Někdo se dívá po obloze, druhý
pozoruje veverky, třetí je přesvědčen, že bude zima jako hrom,
protože jejich pes je nervózní. Kanárek žere, rybička ne, kočka
se toulá, mravenci vzali roha, mlíko nekysne, a pivo není jak má
být hořké. Salám je čím dál dražší, ponožky se mi trhají
na patě, kytka v květináči vadne a mně nesvědčí sychravé
počasí.
Je
tisíc způsobů, jak druhého naštvat, říkat si o rozvod. Kde je
ta multi-kulti tolerance? Vydržet a nezbláznit se. To aby člověk
místo rádiovky, nebo kulicha měl nad ušima svatozář, nemluvil
moc a často, aby to druhého nenaštvalo, aby to přežil. Tomu se
taky říká tolerance. Vzít na vědomí toho druhého. Jeho vady,
rituály, co mi vadí, co se stále opakuje. Naučit se poslouchat a
selektovat od pravd hlouposti, co jsem slyšel po sté a nezbláznit
se.
Čekat
zimu. Kdy už bude jaro? Padá listí, klouže to, bude chladno... Je
toho moc. Naučme se, co je to ta tolerance a nevolejme hned linku
bezpečí. Je lepší dát si hrnek čaje, namazat si rohlík
s máslem a zapnout si televizi – předpověď počasí. Ono
nějak bude. Svět je hned veselejší a rituál – to jsou jen
tanečky klouzajících se bot na náledí....
Žádné komentáře:
Okomentovat