Píši Vám, vlnám na řece Labi, na Lužické Nise, na Vltavě.
Píši Vám, větře, sněhové plískanici, dešti, děvčatům z Žatce. Žádná mě nechce.
Pakliže jste taky psali za mlada verše a najdete, je nestyďte se
za ně. Málokteré sice budou mít hlavu a patu, ale to je povoleno. I tak už jsme
psali horší. Byly to ty o Praze, o Ještědu, o válce, o míru, o raketě, o cestě
do vesmíru. Lepší byly ty o štěněti, o pasece v lese, o dívence, o účesu,
o očích a o studánce, o veverce, kdo co dovede.
Píši Vám a vzpomínám. Bylo mi 10. Měli jsme televizi o jednom
programu s anténu namířenou k Ještědu. Jednou týdně byla i chvilka poezie.
Děda Arthur, co špatně slyšel ožil a začal se shánět po tužce a po papíru, aby
si ten recept napsal a potom v týdnu uvařil zas něco jiného, než co si minule
zapsal. Marně jsme mu vysvětlovali, že do závoje zahalená krasavice recituje
verše. Že kráska hájí volnou lásku a nevaří v páře zeleninu. Děda špatně
slyšel, ale viděl, co vidět chtěl. Hlasitě se dožadoval, kolik čeho do guláše. Později
jsme chvilku poezie v neděli před hlavním programem na chvilku vypínali. Nikdo
proti tomu neprotestoval.
Hodiny jsme koukali na hlouposti a nadšeně diskutovali o
inscenacích z Bratislavy. Byly lepší, než ty z Prahy. Krasobruslení,
hokej, lidové slavnosti. Nejlepší byly dětské pořady se Štěpánkou, výlovy
rybníků, šoulačka lesem za tetřevem, za kapry do vody, pro děti Vlaštovky…
Píši Vám a vzpomínám, jak jsme v té době kamene a betonu telefonovali,
prali a ždímali, cpali se nezdravými potravinami, cestovali do NDR za
záclonami, v Polsku kupovali čaj a cigarety, v Bulharsku a Rumunsku se za pár
šupů koupali. Hodně z nás mělo trabanty, škodovky, moskviče a jezdili za
pár korun do lázní i do těch nejdražších. My kluci chodili dva roky v zeleném,
na vojnu třeba do Košic, na zemědělské školní brigády, na pionýrské letní
tábory. Poslouchali v rádiu Hlas Ameriky a Svobodnou Evropu, cvičili na
spartakiádu. V naší obci jsme si postavili mateřskou školku, jinde obchod,
koupaliště, kino, kanalizaci. Šakalí léta snad, ale málokdy pod psa.
Píši Vám, mladým, co nevěříte, že lidé se mohou mít dobře za
každého počasí. Dříve toho všeho, co dnes máme nebylo. Určitě se máte lépe, než
jsme se měli my. Tlačili jsme se v autobusu, tahali holky za vlasy, pískali
na sudího na ledě, nosili dlouhé vlasy, chodili s batohy do lesa, lezli na
skály, poslouchali cizí kapely a tím naše revolty většinou končily.
Píši Vám všem, abyste věděli, že i my byli hrdiny, i když nás
jen občas honili policajti. Byli jsme mladí a chtěli se bavit. Píši Vám, snad
proto, že svět je krásný, a ne každý je statečný. Moje generace u toho nebyla.
My měli svůj Laxík, Beatles, valící se Stouny.
Žádné komentáře:
Okomentovat