Myslivec, to už byla na vesnici
honorace, významná složka Národní fonty, což byla páteř politického systému
bývalého režimu. V uniformách, tak jako hasiči, navíc měli zbraň, tudíž i
prověření do morku kostí. S uplatněním vedoucí úlohy strany souhlasili. A potom
mohli do lesa přikrmovat, střílet přemnoženou zvěř, vést dětské myslivecké
kroužky, klást věnce u příležitosti státních svátků, mít svůj ples a chodit na
něj prodávat vstupenky. Mít někde, na pěkném místě v lese chatu Lesanu,
výcvikové místo pro odpal hliněných holubů. To chtělo pevnou ruku, disciplínu a
dobré organizátory. To vše vrcholilo v období lovů, což přilákalo množství
zájezdů, obdobně jako u rybářů výlov rybníků. Nejen zájem čumilů, ale i
příživníků ze shora, kteří si přijížděli do úspěšných revírů zastřílet
s milenkami, s návštěvami z nejvyšších míst, ze zahraničí.
Myslivci byli, museli být, zadobře
s dalšími významnými složkami společnosti, především s KSČ, kdy ve vedení
spolku musela být nadpoloviční většina členů KSČ. Další spolupráce se
realizovala s ROH, SSM, tělovýchovou, Červeným křížem, Svazarmem, s
národními výbory, policií a ČSLA. V podstatě ti všichni se ozývali v prosinci,
každého kalendářního. Obratem šly na jejich adresu balíčky se zvěřinou, vybrané
vánoční stromky. Ruka ruku meje, bylo a je heslo lidské společnosti, která za
každého režimu uplatňuje svá predátorská práva ochránce, který dává, a tak i
požaduje. Pro tuto organizaci je typické, jak bývalý režim nenechal nic náhodě
a tvrdě požadoval plnění závazků, kde ústava svým prvním zákonem o vedoucí
úloze strany, dala prostor k vydírání a praktikám mafiánských struktur.
Informace, které přiblíží život za
socialismu, nejsou zjištěním, která potěší, většina z nás starších popsané
nebo podobné praktiky zažila na vlastním těle. Nejvíc z nás bylo
v pionýrské organizaci, v Socialistickém svazu mládeže. Máme zkušenosti
dobré i špatné, ale co zažil jeden, nemuselo platit u sousedů.
Myslivci měli svou hodnotu a
dovedli s ní pracovat, být užiteční v lese. Lidé své dobré i špatné
vlastnosti uplatní i v rodině, tak jako ve společnosti lidí stejných
zájmů. Pak vedle sebe mohou žít rozdílné rodiny, vzorové organizace, které se
dovedou poprat o svůj čistý štít.
Tak tomu bylo i za bývalého
režimu, kdy právě myslivost a myslivci patřili k těm, o které byl právem
zájem. Kdo jiný měl právo nosit zbraň, starat se v lesích o zvěř. Mé
osobní zkušenosti byly pozitivní. Jen výjimečně se tito lidé zpronevěřili
slibu, který skládali. Museli čelit enormnímu zájmu o svou činnost. Že obstáli,
vím. Právě u nás na Liberecku se žádný střet se zákonem, s etikou, která
je vlastní členům tohoto sdružení tehdy se neobjevily. A aby to tak zůstalo,
přeje váš fanoušek.
Žádné komentáře:
Okomentovat