Píši Vám, drobným
střadatelům různých rádoby bank, kampeliček, fondů a darebáků, co si přisvojili
už dávno naše úspory. Dávno zašlou bolest mi oživilo až psaní, že krajský soud
tam a tam rozhodl formou usnesení konkurz ve věci úpadce, ble ble ble… A je tady
opět zpátky čas, doba a činy dávných lupičů počátku 21. století. Hrdinů
kuponové privatizace, likvidace takových gigantů jako ČKD, hutí a železáren, v
mém okolí textilních továren. Kde že je doba úpadku a slibů, co všechno bude,
až se sem vrátí silný zahraniční partner. Nevrátil, přišli jiní. Investovali do
montoven, co už nejsou továrny v pravém slova smyslu. K čemu nám jsou například
posluchači textilních kateder technických univerzit, když právě jejich
absolventi už desítky let nemohu najít práci v oboru? Je to prostě jenom
pech?
Píši Vám vlastně i
proto, abych já nezapomněl psát. Tak, aby si, jako absolventi textilek až
jednou přijde čas, vzpomněli, co se ve škole naučili. Já číst a psát, oni jak
se dělá látka na kalhoty.
Píši Vám a nedělám
si iluze, že tím změním koloběh dění na severu Čech a že se vrátí výrobci
koberců, lůžkovin, látek té nejvyšší kvality. Píši, abych nezapomněl číst a
psát, i když, kdo ví? Není to účel, cíl někoho, koho snad ani jménem a
příjmením nemusím už znát. Nějak si tím nepomohu, chod světa nezměním, ale něco
se s tím dělat musí.
Píši Vám, že mi to
vše dnes už ani nepřipadá tak absurdní jako tehdy, když se to stalo, a my
mlčeli a věřili, že budeme ne milionáři, nebo aspoň hrdí na to, že výrobky naší
domácí provenience se vrátí tam odkud přišly a k tomu ještě dobudou svět zlaté
české ručičky.
Začalo to tím
fantastickým podvodem, když si šest milionů Čechů a dva miliony Slováků za pár kaček
koupilo kuponovou knížku a věřilo, že jsou velcí burziáni. Nebylo by, aby český
investor z boje utíkal. Slavný slepý král dopadl úplně stejně, jako ta krásná
myšlenka, že zbohatneme.
Píši Vám, co jste si
uložili peníze bůhvíkam a čekali, že se vám vrátí a k tomu že dostaneme tučný
zisk, který vydělaly. Nic z toho se nestalo a je asi dobré, že spousta už odešla
tam, odkud už ani nenapíše, nestaví se, nezavolá. Píši i proto, aby mi nevyschl
inkoust v kalamáři, násadka nespadla někam, odkud už ji nikdy nevylovím.
Ano, jsem z generace,
co ve škole psala ještě násadkou, perkem a inkoustem. Je to už dnes tisíc let zpátky
v čase divokých koní, oslů, plavuní a přesliček. Snad proto si ti, co nás tak
elegantně okradli, dovolili vše. Čas a rozum hojí rány, je třeba zapomenout a
jít dál.
Píši Vám a nepřeji
si nic víc, než abyste dlouho žili a zdrávi byli, své děti a vnuky vedli v duchu,
že bude líp. A aby nedopadli jako my a nevěřili všemu, k čemu je mocní
nabádají…
Žádné komentáře:
Okomentovat