Píši Vám, spadanému listí, scvrklým borůvkám, keříčkovým růžím,
trnkám, kedlubnám i kopřivám, co rostou podél plotu. Hložinkám, stromům javorům
a planým třešním, šípkům, všem uschlým květinám. Nastal čas, kdy fouká, déšť dělá
kaluže a moje letní boty s nimi už nejdou dohromady. Slunce rychle zapadá.
Klouže to, klouže na deskách pod schody u dveří. Okna jsou plná deště a okap
naříká, jak nestíhá. Pes nechce do boudy, a když konečně ano, nechce ven. Počasí
se tomu slovu příčí. Pes líná a brzo budeme mít nového z chlupů, co jsme z
něj vytáhli. Zlobí nás, že marodí…
Píši Vám, co máte taky tyhle starosti. Čert vem hlouposti, počasí,
zdá se mi, je v hluboké depresi. Auta kolem frčí, srnky za plotem už mají šedé kabáty,
na obloze létají tiše dravci a pozvolna se plíží, jako kočka, co se bojí psa a
dělá se menší a ještě menší…
Píši všem, co umíte číst. Píši i dětem ze školky, co to neumí,
učitelkám, co se o ně bojí, dětem, co ještě chodí na hrníček bosy. Píši Vám,
svobodným i zadaným, píši všem, co chodí na dušičky a zapalují svíčky, co utrácejí
za drahé knížky, za kosmetiku, za akvarijní rybičky, za hotová jídla, za dobré
pití, za čokoládu, ovoce a erotické pomůcky.
Píši všem, co umějí číst ve hvězdách, co šlapou chodník, dojí
krávy, píší verše, co mají pásový opar a zkažené zuby, díry na punčoše. Co se
dívají na staré filmy, jedí hady, smaží choroše a tak jako já, mají rádi
bramborové placky. Píši Vám, auťákům, co jezdí, jako by v nich jeli blázni. Vám
milá paní Michalíková, co prodáváte té mé čerstvá vajíčka a klábosíte se mnou
taky.
Nemohu nenapsat mojí tetě, strýčkovi, zavolat Jakubovi, Sáře,
Honzovi. Píši Vám a nevím, nejsem si jist. Je podzim a kraj se mi zdá být
nevěrný. Místo sukně nosí kalhoty, místo slunečních brýlí čepici přes uši. Už
žádné sobotní bleší trhy, toulání se v ulicích, chlubení se ňadry a bicepsy.
Píši Vám, co máte rádi psy a ani morčata vám nejsou cizí. Píši
všem, co finišují a opravují střechy, chodníky i vozovku napříč Jablonným v Podještědí.
Píši všem, co nevěří, že se to dá stihnout dřív, než zasněží. Píší i těm, co
suší nakrájená jablka, zavařují a loupou vlašské ořechy. Taky máte tak zbarvené
prsty? Kdo je nemá…
Píši těm, co v tomhle marastu čistí okna, všem, co mají děti,
které je už taky neposlouchají. Všem, co vaří chutná jídla, co způsobně smrkají
do papírových kapesníků, což já neumím a používám hadrové. Vám všem, co mi to
máte za zlé: trhněte si nožkou. Mám svůj standard jako ta ruská vodka.
Píší i těm co pijí minerální vody, berou prášky a onanují, všem,
co baští televizní detektivky, hrají tanky, chodí včas do postele a rychle
usínají. Miluji a píši si: nezapomeň napsat všem. Teta a strýc, co jich mám, do
banky pro peníze, koupit toaletní papír, brambory, kalendář, co bude platit od
ledna, zaplatit SIPO, zaplatit kontejner, vyčistit boty, letní uložit.
Píši Vám všem, co tohle víte, abych Vás naštval a řekl Vám. No,
budiž, přijdou i horší chvíle. Svět se nezboří, chleba nebude levnější. Co, bez
chleba se dá žít, ale co housky, benzín, zkapalněný plyn?
Píši Vám. Co dělat s těmi starými? Mladé jsme odepsali, staré je
třeba utopit. Blbost, že? Není to k životu, natož ke čtení, a proto si žijme
po svém. Zůstaňte tu s námi, kam byste chodili! Venku fouká, je podzim,
ale to už jste dozajista poznali sami.
Žádné komentáře:
Okomentovat