I tady bývá krásně. Včera ještě bylo
všelijak kolem nuly pršelo, s deštěm padal sníh. V Jablonném je počasí
úplně jiné, než v Liberci a úplně jinak, než v Saské Žitavě. Trojúhelník o
třech stranách, jak jinak. Po obvodu každé ze stran třicet kilometrů, docela malé
akvárium s jednou větší řekou, Lužickou Nisou někde uprostřed.
Tenhle kraj znám neuvěřitelných sedmdesát
let. Narodil jsem se sice v liberecké porodnici, ale odtamtud si mě rodiče
odvezli do Hrádku nad Nisou. Odtud jsem přes Jablonné v Podještědí, Mimoň
a Kuřivody jezdíval s tátou do Mníšku pod Brdy. Později jsem bydlel
v Machníně. To je 33. část Liberce, jinak vesnice, už na dolním toku řeky
Nisy pod zříceninou hradu Hamrštejn.
V současnosti žiji v Jablonném
v Podještědí. A Žitava? Co ta dělá ve výčtu lokalit sobě tak blízkých s
rozdílným počasím? Leží nejníž, tudíž se tam málo kdy udrží sníh a je nám i historicky
blízká. A co jsou otevřené hranice, tak se tam jezdí za nákupy, za přáteli, do
muzejí, za koupáním. Je výchozím bodem na cestě dál do vnitrozemí Saska,
spolkové země Německa.
Co jsme se jako kluci nastáli na březích
Nisy, asi tři čtyři metry širokého toku a přáli si být na druhé straně,
v Německu! Tehdy to ještě nešlo. Zato hloupé německé husy si klidně
chodily na naši stranu hranice a dělaly jakoby nic, hranice nehranice.
A zrovna tam byl zrušený povrchový důl na
uhlí nejhorší kvality, kam, do země nikoho a ničeho, zaváželi z Vulkánu, z
továrny na prezervativy, gumové rukavice, poničené porcelánové ruce, na které
se navlékal finální výrobek před u pečením v troubě. To bylo slávy najít
něco, co se mohlo ještě hodit! Nesmělo ovšem pršet nebo sněžit. Pak byl člověk
hned jako prase tak, že doma hrozilo, že to nevysvětlí. Pršelo i v Liberci a podobně
v Jablonném, v České Vsi.
V Liberci, v době slávy LVT pršelo pravidelně
především v době odpolední, kdy se v amfiteátru odehrávala kulturní
představení. V nich kraloval zpěvák Waldemar Matuška, Helena Vondráčková,
Václav Neckář… Tenkrát je v podstatě nikdo neznal, nebyli z cukru, takže
se hrálo a zpívalo za každého počasí. Návštěvníci LVT si tahle kulturní
vystoupení velice oblíbili.
V Jablonném bylo tehdy smutněji. Nebýt
blahoslavené Zdislavy a velkolepého chrámu vedle náměstí, nikdo by se tu nezastavil.
Státní zámek Lemberk byl dlouhodobě uzavřen a já, kdybych zde neměl příbuzné
Stachovi, tak jsem městečkem taky jen projížděl. To se radikálně změnilo, když
jsem se s Janou do městečka nastěhoval. Jsem tu dnes doma, a protože je i zde
nevyzpytatelné počasí, dala Jana domku novou střechu, která jen tak neproprší.
Když je zde nasněžíno, mohu na to vzít jed, že v mé, mně blízké Chrastavě,
nebo v blízkém Hrádku nad Nisou, vně pomyslného trojúhelníku Liberec –
Žitava - Jablonné v Podještědí, je jaro, rostou sněženky a děcka pletou
pomlázky. V Žitavě sejí hrách, v Liberci přestalo sněžit a v Jablonném vyjely
do ulic sypače. Jo, počasí je pokaždé jiné, předpověď málokdy vyjde.
Co platí pro Prahu, neplatí v tomhle
bermudském trojúhelníku, přesto si nestěžuji. Je tu krásně, jsme tu doma, a
kdyby to vydrželo ještě dalších100 let, nezlobil bych se.
Žádné komentáře:
Okomentovat