Nedávno jsem se při jednání komise naší radnice pozastavil nad tím, že úředník nevyužil i druhé strany předloženého materiálu, že papír zůstal na rubu listu prázdný. Jeden z náměstků paní primátorky mi řekl, že jsem „obchodník“, a že materiál byl zpracován úředníkem radnice. Pochopil jsem, že jsem mimo. Nebo je všechno jinak? Svět dnes i dříve má svá neměnná pravidla. Povím vám jeden zajímavý a poučný příběh z naší nedávné minulosti.
V minulém století žil Čechách velký židovský novinář a ten mimo jiné napsal knížku „Pražská dobrodružství“, v níž popsal jeden z dosud nevyřešených kriminálních příběhů starého Rakouska. Smutným hrdinou byl autorův vzdálený bratranec Eduard Kisch. Sám Egon Ervín Kisch zemřel roku 1948 a nedočkal se objasnění případu vraždy největšího obchodníka s mincemi a starými bankovkami v Praze, u kterého se pravidelně scházeli a doplňovali si znalosti sběratelé a přátelé historie.
Tragedie se udála tak říkajíc za bílého dne. Z úřední zprávy policie vyplývá, že 29. září 1910 vnikl do Kischova krámu neznámý pachatel. Majitele probodl, a vzal, co se dalo, zlaté i stříbrné mince, medaile a beze stopy zmizel. Údajně doplatil na to, že ve výkladní skříni svého obchodu, naproti Obecnímu domu na dnešním Náměstí Republiky, vystavoval numismatické sběratelské skvosty své sbírky. Na rudém sametu ležely lesklé zlaté mince minulých staletí a na platech potažených tmavomodrým sametem stříbrné mince a plakety s portréty významných osobností. Opravdu velké medaile ležely na dně výkladu s hromadami různě velkých mincí celého světa. Mezi nimi pak staré papírové peníze. Ve výši očí v zasklených rámečcích visely staré losy a cenné papíry.
Majitel krámku od finančních orgánů a jejich prostřednictvím skupoval na váhu jen za cenu papíru tehdy už neplatné papírové peníze vzaté z oběhů. Papírové zlatky byly tištěny ještě v 19. století jen z jedné strany, a proto mohl obchodník E. Kisch na rubovou volnou stranu neplatných peněz dotisknout svou reklamu. Přilákáni atraktivní úpravou výlohy tísnili se před výkladní skříní obchodu hloučky chlapců a starších mužů, kteří přilepeni na sklo výlohy si se zájmem prohlíželi vystavené poklady. Dodnes je ve sbírkách mincí a bankovek k vidění vzácná rarita - stará rakouská papírová zlatka s přitištěnou reklamou na zadní, prázdné straně “Ed. Kisch & co.“
Reklamou potištěné papírové peníze jsou dnes skutečnou sběratelskou lahůdkou a velkou vzácností. Sběratelem Kischem tehdy po kilech vykupované bankovky jsou dnes vysoce ceněnými rakousko-uherskými bankovkami, hledanými sběratelskými raritami. Kdyby to tak starý pan Kisch tušil!
Po jeho násilné smrti se sbírka rozplynula po světě a vrah nebyl nikdy dopaden. Zato bankovky a úřední listiny jsou dnes již tištěny většinou po obou stranách a to s prokazatelným záměrem – uspořit.
Tento příběh mi vytanul na mysli, když jsem držel v ruce radniční materiál tištěný jen z jedné strany. Asi to jednou taky bude rarita, vždyť pokud vím, tak město šetří, kde jen může…
Žádné komentáře:
Okomentovat