„Hrát si na vojáky, na to vás kluky užije!“, tak nějak znělo vesnicí z úst mé, nebo sousedovic maminky. Hrát si na vojáky. Nevím, zda si současné děti hrají na vojáky, policajty, zloděje, nemám tušení, jak se chlapci vyrovnávají s tím, že dnes nemusí na vojnu. Tradice mnoha století se ale nedá shodit ze stolu administrativním rozhodnutím. Minulé století bylo stoletím dvou světových válek, občanských válečných konfliktů, planých mobilizací, okupací, her i reálných vojenských střetů. Že je těžko na cvičišti, lehko na bojišti, říkal už starý Suvorov.
Hrát si na vojáky, pozorovat je při cvičení, když pochodují a zpívají, být u toho, když mají manévry nebo s nimi na tancovačkách. Bavit se při válečných filmech, trnout strachy, přemýšlet a smát se při četbě Švejka…
Nejzajímavější ze všeho, co se vojska týče, bylo 19. a 20. století . Vojenské uniformy, podzimní cvičení, mezi vojáky zvané „manévry“, jimiž končil výcvikový rok. Ty byly v bývalé rakousko-uherské monarchii vždy významnou událostí jak pro samotné vojáky, tak pro obyvatele kraje, kde se konaly. Vše probíhalo za účasti dvou i více armádních sborů, často za účasti nejvyššího velitele, císaře Františka Josefa I. Pak se jednalo o „císařské manévry“ a císař si ani v pokročilém věku nedal tuto vzácnou příležitost vzít a účastnil se téměř pravidelně.
Tehdy byla vojenská cvičení při mohutných přesunech a „bitvách“ armád v pestrobarevných uniformách podívanou pro oči. Do armádních věcí starého Rakouska zasahoval v jeho posledních mírových letech František Ferdinand d´ Este, který měl blízký vztah k Česku nejen tím, že bydlel na zámku Konopiště, ale i uzavřením morganatického sňatku na Českolipsku na zámku v Zákupech s českou šlechtičnou Chotkovou.
Pro vojáky byla cvičení vítanou změnou v jednotvárném výcviku. Manévry se konaly většinou počátkem září, kdy už byla úroda svezena z polí. Přijel císař včetně četných vojenských a civilních hodnostářů. Obyvatelstvo se dostávalo do extáze a veřejnost sledovala zprávy o průběhu z tisku a podle možností i osobně. Po skončení manévrů následovala většinou přehlídka a dekorace zúčastněných medailemi. V roce 1899 se jedny takové císařské manévry konaly u zámku v Zákupech, tehdy ještě s německým jménem – Reichstad-Kaisermanöver-Reichstad 1899. Střediskem byl českolipský zámek v Zákupech, jehož jméno je spojeno se synem císaře Napoleona, který měl titul „ vévoda zákupský“. Ten celý svůj krátký život žil ve Vídni se svou matkou Marií Luisou a Zákupy nikdy ani nenavštívil. Císařské manévry se konaly na území IX. armádního sboru v prostoru mezi Jičínem a Sobotkou. Císař je sledoval přímo ze Zákup po celou dobu trvání od 1. do 3. září. Vyžádaly si i mnoho zraněných a mrtvých u jezdeckých útvarů. Celkem cvičilo 52 000 vojáků a 6 600 koní. Na paměť těchto manévrů byly vydány překrásné pohlednice, které jsou ozdobou všech sbírek starých pohlednic nejen Českolipska ...
Okázalost a význam válečných her se naplno odráží v těch už zmíněných klukovských hrách na vojáky. Naše generace v nich ale nehledala nic, co by nepatřilo na plácek k lesu za vesnicí. Tam jsme si vyřizovali účty, tam se hájila čest vítězů i poražených a tam si pro nás chodili dospělí a vzpomínali, kam se chodili „prát“ oni. Zdá se mi, že současné generaci bude ono magické vojančení scházet. Během základní vojenské služby, zakončené náročným přezkoušením bylo možno se mnohému naučit. Zdaleka tu nejde jen o císařské manévry, ale o poznání, že nás jen tak něco nepřekvapí. Tohle vědění, mi přineslo dobré spaní. Vám ho přeji taky.
Žádné komentáře:
Okomentovat