Nechat se naštvat a vyvést z pohody. Kdo tohle umí velmi
dobře jsou stále instituce - úřady, radnice, nemocnice, čekárny, ale i jízda
v autobuse. Tam všude místo holubic je vran, krkavců, kukaček a městských
holubů na tisíc. Spolehni se, příteli, je spousta způsobů jak tě naštvat, a je
jedno, zda tě naštve úředník nebo úřednice. Žijeme v Sudetech. V pohraničí
a stále tu jsou ti, co si mysleli, že po Němcích tu budou létat pečení holubi
do úst a jimi schované poklady budou pod každou podlahou. Nejsou a nebyly. I
takoví museli platit daně, chodit do práce, při chůzi dávat nohu před nohu.
Horší je, když tě zabolí třeba v koleně. Už nejsi mladý
dravý pták, spíš tak rybka na přehradě, co čeká, až ti kus chleba vypadne
z dlaně a nakrmí tvou hladovou a prostořekou pusu. Existují i nemocnice a
pokud se nepletu, ty si v ní právě svlékáš kalhoty a jistě máš v síťovce
leccos, ale ne pyžamo, pantofle a hygienické potřeby. Můžeš pak slyšet, co máš
mít a co ti schází. Dostaneš úbor z půjčovny divadelních kostýmů
z 19. století, dobrý tak zuřivcům do klece ze železného proutí. A choď si
po špitálu bos, než ti přinesou pantofle, či cosi, co se hodí sem, kam tě
dostal úřední šiml už jen tím, že tohle je nemocnice odkud máš vyjít uzdravený
a odpočatý.
Ono se něco musí, něco se má, něco je dáno, něco je tu proto,
aby se s tím nehýbalo. Třeba teploměr brzo ráno. Mě to nevadilo. Byli jsme
pokaždé jen dva, co vstávali tak brzo. FJ I. Já a císař. Mě se chtělo a on to
měl v povaze… Ostatní by spali, ale věrnost trůnu je to, co je u nás
v Čechách šlechtí, byť byl císař dávno na ,,forhontě“ a sr….ly na něj mouchy.
Jsme my to ale roztomilé povahy! Tomu, kdo nic nemá, děláme
problémy a bohatým, jako třeba u nás zrušeným šlechticům bychom ,,vrátili“
všechno i bábu s kozama a dědka s dluhama. A k tomu řeči, že vrátit vše
je správné, že by se nám špatně spalo vědět, že jsme nevrátili Opočno, obrazy,
zbraně, špulky od nití, tampóny do uší, záclony, vybavení kredence, vše, co se
staronovým pánům hodí do krámu. Promiňte – do zámku…
Naštvat pána a vyvedení z míry, to vše je společné pro
stav mysli naší společnosti, která je zralá nikam nechodit. Nevolit. To se
nepodařilo ani těm, kteří vládli dříve a že i těm, co vládnou nyní… S čím
se rozloučit nejde, jsou prach a broky ve staré flintě a stará páska
z roku 1938 nebo 1948 na levé paži.
Ty druhé byly pásky revolučních gard. Ani se neptejte, jaké měly renomé. Švédská
vojska v Praze za třicetiletí by byla hodnocená stejně…
Nenechte se naštvat, a zůstávejte s námi
dál jen s dobrou náladou… A protože láska prochází žaludkem, tak i
s pěknou flákotou. Potom už je svět krásný a voní po pečené kachně se zelím.
Žádné komentáře:
Okomentovat