Zloději
nám kradou slepice, prádlo ze šňůry.... Kradou nám čas. To, co
by moje matka brala jako krádež, jsem v praxi zažil jen co
malé dítě. Ty opravdové zlodějiny teprve měly přijít.
„Co
by nám asi vzali?“, slyším, jak říká máti a sundává ze
šňůry tátovy kalhoty a moje košile. „Tyhle hadry?“, vrací
kolíčky na šňůru a suché prádlo hozené přes rameno pospíchá
domů. Nezamyká. Tehdy se u nás na vesnici nezamykalo. Ani
v podnájmu u Fořtů a ani oni nezamykali. Víc, než jiní
jsme měli doma knihy, ale ty se nekradly nikdy. „Motorku ti taky
nikdo neukradne“, povzdechla si tehdy často máti. Já se taky
divil. Nám klukům by se hodil řetěz, baterka, možná řídítka.
Máma chtěla dát motorku pryč, táta ani za nic. Mě to bylo
šuma-fuk. Já sedal v „sajdkáře“ připevněné na boku „Jawy“
a nechtěl jsem. Jezdilo se každou neděli a mně to křížilo
plány být s klukama a kout plány, co bunkrama, kterých se
zbavila naše armáda a tudíž patřily nám. A my jeli zase do
Sobotky, na Kost a na oběd do Turnova.
Táta
měl takové velké rukavice až pod lokty a vypadal v nich jako
čaroděj, nevím, zda patřily do výbavy motocyklisty. Spíš je za
války používali němečtí vojenští kurýři, taky na motorkách.
Já se krčil v sajdce až u dna, takže jsem viděl, než bok
lodičky, jak se správně sajdce mělo říkat. Táta jen křičel,
abych se díval na ten krásný svět kolem. Někdy nosil na očích
i svářecí brýle, ale s těmi ani on, osvícený člověk,
nic neviděl. A tak si přinesl odkudsi soustružnické brýle,
kterými je vidět daleko, ale zase jenom rovně, kupředu.
To
dělají ty dnešní televizní seriály. Tam se hřeší o sto péro,
krade, chodí za manželkami druhých, udávají se kamarádi a
objevuje se všechno. A to vše pár let potom, co jsme doma
nezamykali přesto, že jsme měli i černobílou televizi. A tu
zatracenou motorku. Zapomněl bych na oblíbené králíky. Ty měl
na vesnici komunista i propuštěný třídní nepřítel přesto,
že králíkárna stála u plotu a případný opilec, je měl stále
na očích.
Jablečné
záviny rozdělily národ na diváky konzumenty a na ty, co koukají,
a mají zlost, že jsou vůči seriálům imunní. Inteligence nás
postupně opouští. Nikde se moc o tom nemluví, neboť se za to
nahoře stydí. Taková statistika je neúprosná. Lidí bez plánů
a fantazie, co si pouští TV od rána to
mají u mě blbý...S nimi bych si na písku nehrál. Dneska na
písku, zítra ....
Žádné komentáře:
Okomentovat