Pokud
pominu zdraví, tak to ostatní snad zvládneme sami. Co vy na to?
Pokud nebude válka. To by mohl být hlavní a ústřední motiv
starostí roku 2015. Tam, kousek od nás to na mír příliš
nevypadá, svět za humny je v pohybu a není od věci Picassovu
holubičku míru vidět víc než na jednom z domů na Šaldově
náměstí v Liberci, a to nejen jako relikt minulé doby…
Čas
nebezpečí světového konfliktu se vrací a může být opět za
dveřmi. Co s tím? Jak mohu já, vy reagovat na tohle fatální
nebezpečí? Snad nebýt lhostejní, nepřeceňovat, nepodceňovat
projevy extremismu, hrubosti, násilí, znát míru reakcí, nebýt
sebestřední, nevidět jen sebe, vnímat druhého. Nepodceňovat
zlo, nesedat si na zadek, nestahovat kalhoty, neházet flintu do
žita... To vše tady bylo, to vše pravděpodobně znovu přichází.
Náš
Liberec, kraj širokého okolí, tradic a zkušeností, by nám měl
být informací, že i k nám do našich domovů vstoupí tyhle
problémy, které se vracejí do Evropy. Říkám do Evropy a myslím
tím naše domácnosti, které hospodaří, žijí blízkým i
vzdáleným světem. Nežijeme na ostrově. Naše děti studují,
cestují, poznávají svět.
Svět
už není jen vzdálený Afgánistán, ale i blízká a vzdálená
Čína, Amerika, Rusko, Ukrajina. Tam všude se rozhoduje o tom, co
budeme zítra jíst, jak kvalitně budeme trávit volný čas, kdo si
koupí naše zboží, co odtamtud dovezeme. Svět je dnes malý
prcek. Kde kdo ho pohlavkuje, ale zároveň jsme to i my, kdo v něm
musí pospolu žít. A Liberec je takový malý vzoreček toho, jak
to venku ve světě chodí. Ta naše rozhádaná radnice, hranice
s mohutným bohatým Německem i velikým Polskem za zády.
Čas,
ta spravedlivá veličina měří všem stejně. Počká si a jednou
přijde a zeptá se, co jsi člověče dělal. Jak to, že ses
nepřipravil… Co víc si přát, než být připravený na stáří,
nemoc, nedostatek peněz, na osamění. Naše město, náš kraj je
úžasné místo kde žít. Zamysleme nad tím, že i my můžeme být
osloveni zlem a náš domov se může stát místem, o který bude
mít zájem někdo jiný. To není fikce, ani malování čerta na
zdi, jen malá exkurze pár let zpátky a doufám, že ne do
budoucnosti.
Já
jen, že naše problémy mohou přerůst do problémů jiných
kategorií, a ty se jen těžko řeší na hejtmanství, nebo na
radnici. Přál bych si, abychom je nikdy řešit nemuseli. Na druhou
stranu - zavírat oči před nimi bychom ale také neměli. Zamyšlené
předsevzetí pro rok 2015. Pro mne, Liberec a široké okolí… Být
připraven nenechat se chytit se spuštěnými kalhotami.
Žádné komentáře:
Okomentovat