Kdy
vzpomínám? Tehdy, mám-li na kahánku a potřebuji povzbudit. Jiný
se oblékne do tepláků a jde si zaběhat, další si sedne
k něčemu, co ho baví a začne se tím probírat. Musí být
s čím srovnávat. Deset deka tehdy, deset deka nyní. Cesta
tam, jak dlouho trvá a kolik obnáší cesta zpátky. Vděčné téma
– děti, rodiče, dva roky vojny, děvčata a úspěchy v práci.
Jiné snažení a nemoci. To by byl dotazník našeho vzpomínání.
Vypadla nám z něho škola, přátelé a příbuzní. Pokud si
odpovíte, pak srovnání už bude snadné a normální.
Jednoduchý
ale není další postup. Problémem je zůstat objektivní a
nezaujatý. S tím jsou už potíže. ,,Nezávislá“ nás co
chvíli masírují a přesvědčují v duchu toho, kdo je štědře
platí. Podfukáři jsou všude a za peníze hory přenášejí. Mají
ale smůlu. Všechno už tady jednou bylo a kdo zná alespoň trochu
dějiny, neměl by uvěřit tak snadno a být oselm v lidské kůži.
To už tady bylo mnohokrát a nejsme v tom jediní.
Stále
dokola opakovaná lež se stává pravdou. V tom byli ti před
naší dobou mistři. Lež často slaví úspěch. Demonstrace na
podporu problematické Ukrajiny, proti prezidentovi, na podporu
banditů z pásma Gazy... A tak, než mladý člověk sáhne po
transparentu, nebo po rudém listu papíru, kterou mu ,,někdo“
připravil, měl by se poradit alespoň se svými mozkovými buňkami
nebo s rodiči, zda do toho má vůbec jít. I když i v hlavním
závodu Textilany platili v sedmdesátých letech rovněž za
nošení transparentů na 1. máje.
Pestrý
je svět. Přesto jsou mezi námi lidé, co zrušili televizi,
nečtou noviny, a i přitom vychovávají děti, myjí se a ráno
snídají. Asi byste je od ostatních lidí nepoznali. Údajně je
jich čím dál víc. Víc, než by chtěl pan Babiš, politik,
vyrábějící své masopotraviny, ochoten připustit.
Svět
byl plný hádek i v minulosti. Lidé se pro hlouposti div
neprali, jen aby dostali možnost koupit si, co chtěli. Nevážili
si Železné opony, která jim sice bránila vystrčit hlavu na
západ, ale zároveň nás chránila před třetí světovou válkou.
Stáli
před radnicí a zvolili si odpůrce bývalého režimu. Dnes stojí
na pracovních úřadech dlouhé fronty s žádostí o práci a
finanční podporu. Ovšem ta nej- hrozba není v sociálním
zabezpečení, ale z hrozby systému, mezinárodního terorizmu
a přípravy na reálnou třetí světovou válku.
To
jsou ony kratochvíle, kdy kdosi bez nás plánuje náš příští
osud, který ohrožuje společnost většiny člověčenstva. K tomu
věčné a stálé úplatkářství, bohatství jedněch na úkor
zvyšování chudoby druhých. Začněme psát spravedlivější
dějiny naší společnosti. O důvod víc, proč se vyvarovat chyb,
které dělali ti před námi...
Žádné komentáře:
Okomentovat