Nevstoupíš
dvakrát do stejné hospody. A všiml jsem si téhle skutečnosti
ještě dřív, než jsem začal chodit do školy. U
nás doma, to je v kraji na západ a severněji od Ještěda, téměž
již v kraji půlnočním, vždy byly a jsou zajímavé hospody.
Občerstvovny, kam mě mohli rodiče, vzhledem k mému
předškolnímu věku, vzít a občerstvit. Jedna z prvních
byla restaurace vedle frýdlantského zámku, z níž si
pamatuji tisíce letních much, radujících se z krásného
počasí a lehce přístupných poživatin.
Blízký
Obří sud. Legenda a tvrdé lavice, poloviční porce a snaha
personálu, posunovat vám ty houskové knedlíky a játrové
knedlíčky v polívce k ústům třeba i osobně tak,
abyste uvolnili místo co nejdříve jiné hladové rodině…
Perun
naproti poutnímu kostelu v Hejnicích. Kdo tam jednou jedl,
později i spal, nezapomene. Touhle hospodou, dá se říct, kráčely
dějiny nás, místní chudiny. Hotel Ještěd? Žádný Hubáček.
Poctivé staré židle, starý porcelán, příbory, nástěnné
obrazy. Výhled z okna, vítr a mráz, teplý čaj, kafe,
koblihy, grog, svařované víno.
Tradiční
Radniční sklípek. Žádný dovoz hotovek, vše domácí. Vůně
svíčkové, ledové pivo, kouř z cigaret a malinovka pro děti…
Hotel Praha naproti - bramboráky, kvasnicové pivo a přes náměstí
vývařovna Potravin a dršťkovou a vepřovou se zelím. Nádražní
restaurace v Liberci a jídelna. Ta vůně silné, stále
doplňované hovězí polívky voněla až ven. Být tehdy
bezdomovci, tak se od dveří a oken této vyhlášené jídelny 4.
cenové skupiny naproti poště na krok nehnuli…
Zlatý
Lev v Jablonci nad Nisou a větší v Liberci. Imperiál
sice trochu nóbl, ale chodili tam a točili filmaři. Zelený strom
v Machníně, Dělnický dům v Hrádku nad Nisou. Hospody
ve Stráži pod Ralskem spojené s koupáním. Slušná hospoda
v Českém Dubu na náměstí. Černá Louže na cestě
z Rynoltic. Hospody v lese, na půl cestě odkudsi kamkoli.
Z Liberce za Mníškem U Kozy. Na Ferďáku, hospody mezi
Vratislavicemi a Jabloncem, lesní chaty u Jizerských rozhleden.
Hospody na náměstích v Turnově, Chrastavě, Hrádku nad Nisou,
vedle fotbalových hřišť, u přehrad a koupališť. Hospody
v zatáčkách, před nebo po velkém stoupání
jako u Hodkovic na cestě k Liberci.
Pajzlíky,
do kterých by nikdo neřekl, že se tam scházeli milenci. Na konci
tramvajových linek v Liberci a v Jablonci. Hospůdky,
třeba v mém oblíbeném Jablonném, v Pražské ulici,
v každém větším městě. Měly a mají dodnes něco svého,
co jinde nemají. Občas si schovám jejich jídelní lístek, tácek
pod pivo. To abych, až jednou tudy možná opět půjdu, se mohl
zastavit a vrátit ve vzpomínkách na to, co jsem tu snědl, vypil,
o čem se bavil s přáteli. Dobrou chuť v té vaší, kam
jsem ještě netrefil, ale budu se těšit, že se tam jednou
potkáme.
Žádné komentáře:
Okomentovat