Co hospod znám, každá se snaží najít svůj osobitý styl.
Ať jsou to kameninové, sdrátované hrnce
na forhontě, obrázky aut, či motorek po stěnách, fotky slečen, hrdinů války
v šestašedesátém. Pořád to je nic proti zarámovaným ,,vtipným textům“
rozvěšených kolem pípy, po celém lokále. Je to někdy až kabaret. Obrázek
Švejka, erb pivovaru, cena piva a hned vedle ,,Neplivejte na zem“. A pokud
hospodský má na hlavě čapku, ne nepodobnou tureckému fezu, pak čekejte i víc.
Jsme doma v české hospodě. Žel, je jich už málo, málo
kde s…. mouchy na obraz Jeho veličenstva, málokde si na obrázku na zdi vaší
hospody přečtete ,,Nechť tento nápoj z ječmene, trud z mysli naší
zažene“, nebo ,,Či srdce věrné lásce bije, ten, bratří, nechť žije a spolu
s námi pije“.
Já miluju texty nezvaného hosta, kouzlo nechtěného, jehož
slova, často hloupá, v atmosféře správné hospody dostávají křídla: „Budem
se vždy rádi míti, k potvrzení toho pití!, Na blaho světa ta sklenice
budiž pita!, Kdo rád pije, ten ať žije!, Kdo miluje pití, veselost nám vždy je
vítaný host!“.
Je toho moc, co lidová tvořivost plodí, ale tyhle průpovídky
jsou zralé ke zveřejnění. Jsem přesvědčen, že mají své oprávněné místo na
stěnách našich náleven a hospod. Vůbec nyní, když se alkohol zbavil metanolu, a
kdy zhruba třicítka nejvěrnějších kunčaftů už nepopije, je dobré se opět
zeptat, proč se do hospod chodí, a proč se metla lidstva konzumuje. Neboť na
tuhle otázku si neumí odpovědět vysokoškolský profesor, natož dělník
z hutí.
Nepokoušejme se hledat odpověď my. Prostě to lidem chutná a
jsou si vědomi, že jim větší množství škodí, ale to je vše. Tím rozhovor na
tohle téma končí. Pít se bude, pít se musí. Stát čeká na tyhle peníze a
zákazník, ač nerad, platí za vše, co teče a má říz. S tím se nedá vskutku
nic dělat. Pilo se a pít se bude vždycky. Jedinci nepijí, ale vždycky se najde někdo,
kdo za vás tu roční sumu piva vypije. Tak ať nám i vám chutná! Trocha alkoholu
nikoho nezabije, nikdo po ní neoslepne, ale i tak: zkontrolujte si kolky a
sáhněte si na špičku číšníkova nosu, zda vám nelže. Pokud se přesvědčíte, že je
vše v pořádku, pak s mírou pijte.
,,Veselme se bratři, v radostech jen žijme,
strasti jak se patří, navždy teď zapijme!“ – No není ono, řekněte, náplast na
všechny trudy a bolesti? Tak vzhůru do hospody!
Žádné komentáře:
Okomentovat