Za jeho mládí se ještě chodilo na ostro. Bez bot, ponožek,
dívčích kalhotek a podprsenek. Co vím, tak nebyl znám toaletní papír, instantní
polévky, penicilin, kapesník, kartáček na zuby…
Mohl být mým otcem, ale nebyl. Doma neměl teplou vodu, místo
pračky valchu, neměl televizi, telefon, ale měl jedno z nejstarších radií
ještě na sluchátka a denně mu naslouchal. Byl ženatý, bez dětí a manželka ho
poslouchala jako hodiny. Pravidelně jim chodily tuzexové poukázky od příbuzných
v západním Německu, které měnili na koruny a ukládali je do skrýše pod
podlahu.
Švec sám již v pokročilém věku se nevyhýbal
příležitostné práci a pracoval i na směny. Ke svému důchodu si tak často
přivydělal slušnou částku. Jeho největší příjem ale byl z toho, co
skladoval v své bývalé ševcovské dílně – dvou velkých místností
přistavěných ke svému domu. Z toho, co měl v kufrech pod podlahou. Ze
zlata, šperků, kapesních hodinek, stříbrného stolního náčiní, votivních
předmětů křesťanských a židovských, starých knih, obrazů, pohlednic, starých
bankovek, historických medailí, plaket, mincí, atd.
Pro mne, sběratele grafiky, libereckých reálií a starých
tisků bylo setkání s jeho poklady něčím, co se vymykalo lidskému chápání.
Co mě nejvíc zaujalo bylo, jak se mohlo takové množství sběratelského materiálu
shromáždit na jednom místě. Švec byl čistokrevný Němec s českým příjmením.
Doma však mluvil ještě v osmdesátých letech minulého století jen německy…
Ještě zajímavější bylo, jak k uvedeným pokladům přišel.
Snad díky svému povolání, českému příjmení Štípek i tomu, že mluvil česky jako
německy…. Psal se podzim roku 1938 a spousta Čechů a Židů opouští Vratislavice,
Čechy, své majetky. Aspoň část jich předávají „spolehlivému“ člověku, který jej
dozajista někdy v budoucnu vrátí. Tak uvažovali po roce 1945 i odsunutí
Němci, emigranti po roce 1948 a další po roce 1968.
Pokud vím, tak nikdo ze zúčastněných se navrácení svých věcí
uschovaných u ševce z Nové Rudy nedočkal. My, co jsme časem nahlédli do
uvedených prostor, jsme žasli nad skladbou deponovaných věcí. Nad knihovnou,
která obsahovala úplně vše z místopisné, regionální, dějinné a umělecké literatury, mapy, místní
noviny, časopisy, fotky, legitimace, důležité historické listiny….
A vše šlo z ruky do ruky. Oba antikvariáty
– jablonecký i liberecký byly léta zásobovány jako nikdo jiný… Když se dnes
kdokoli odvolává na pramen – zdroj – informací ponejvíce je to ze zdroje
z Nové Rudy. Na ševce, který využil své doby.
Žádné komentáře:
Okomentovat