Na nic víc jsme se netěšili, jako na to, až budeme smět spát
venku pod oblohou rozsvícenou hvězdami. Vy z města nevíte, co to je jasná
obloha s miliardou hvězd, které září nocí vstříc dobrodružství vesnickému
klukovi, nebo děvčeti. Už jenom to, spát venku na seníku, na dece, co kouše a
štípe, nebo v altánku bez oken s dírami ve střeše, či na verandách
odkud v mžiku zmizíte, ve stanu plném škvorů, kde místo na matraci spíte
na prkně.
Co, spíte! Čekáte až usne zbytek vesnice. Pak přijde čas vylézt
ze spacího pytle a skočit rovnou do mokré trávy pod oblohu plnou touhy a
dobrodružství, křiku nočních dravců, štěkotu psů, kteří vědí, co zamýšlíte. Za
ploty už čekají sousedovy upravené záhony s nádhernými kedlubnami,
ředkvičkami velikosti fotbalového míče, sladké jahody veliké jak melouny, vaši
kamarádi a kamarádky a ti, co přijeli k sousedům na prázdniny.
A poté, co dospělí usnou všichni běžíme přes vesnici ke škole
a kolem hospody tou úzkou cestou přes koleje k nejlepšímu koupališti na
světě! Proč nejlepšímu? No, přeci proto, že je napájeno vodou z artézských
vrtů moderní vodárny stojící nad naším machnínským koupalištěm.
A potom se vracet pozdní nocí spící vesnicí domů a slyšet, co
si lidé šeptají za otevřenými okny. Kolem uší a hlavy vám létají netopýři, psi
štěkají jako posedlí, a kočky s kocoury se chovají nemravně. A kočky
přitom křičí strašlivými hlasy, že to až děsí.
Tak to chodilo noc co noc, dokud nezačalo pršet a nezačaly
růst houby. To se obuly gumáky, vzaly košíky a brzo ráno se šlo do lesa. A když
jsme se vrátili, šli jsme ještě jednou spát. Skoro až do oběda. S mytím
jsme se moc nepárali. Byly přece letní prázdniny.
Hrůza byla, když pršelo a nechtělo přestat. Nisa vyletěla ze
břehů a pokaždé s sebou přinesla spoustu věcí, které se nám klukům hodily
především na stavbu chat a různých pozorovatelen. Nejvíc jsme pozorovali
milence mířící na Ovčí horu, potom zvířata, ptáky, auta, lidi co mysleli, že je
nikdo nevidí a šli si ulevit třeba do křoví. Kdyby nám tenkrát někdo řekl, ať
se přestěhujeme do města, že je tam hodně zábavy, určitě bychom nechtěli.
Vesnice byla naše a my jsme na ni byli hrdí. Měli jsme tu všechno, co jsme
potřebovali a kolem nás byl svět ještě jak se patří. V celku přívětivý…
Věnováno Machnínu.
Žádné komentáře:
Okomentovat