Náledí

Byly doby, kdy se nesolilo a táta za první republiky jel na sáňkách z Ještědu až ke starým pekárnám. Já mu to nevěřil.
Času mám dost, kotník dole na noze mám ve slušivém bílém oblečku… Klouže to a nešikům se stává, že upadnou. Mám už svůj věk být na chvostě událostí, ale tahle se mnou sekla. Dech jsem si vyrazil a na podruhé jsem už nevstal. Hnusné náledí.
Nedivím se, že mladí nezůstanou doma a cestují. Třeba Slávka Franclíková. Skoro ji není vidět a klidně si letí na Nový Zéland za štěstím. Houby! Vyhnula se tomu našemu náledí. A není sama.
Dřív, za Rakouska, se vandrovalo po celé monarchii za prací. Dnes čeká na naše mladé celý svět. Jak já jim závidím! Vybrat si zemi, lidi, naučit se jejich řeč. Získat sebevědomí, které  nám schází, a něco, co doma nemáme - zkušenost a konkurenci, která dává nový rozměr tak trochu malým poměrům od kterých odešli ti, co měli odvahu zkusit si to a dá-li bůh budou jednou úspěšní a slavní. To bych přál i tomu milému děvčeti moc a moc…
Tak nevím. Sypat nebo nesypat? Ptáčkům jednoznačně ano, chodníky, snad, jistě, možná, kdo ví… Ale ono to autem klouže.
Kotník mě bolí, v zádech hryže, štve mě, že zrovna já patřím mezi ty, co jim to tak klouže. Náledí, do toho prší a sněhu je kolem ještě habaděj. Ono to vždycky nějak dopadne. Mě prostě kloužou boty a jsem starý pán, co si myslí, že i v zimě by mělo být jako na jaře. Jistě nejsem sám, kdo má takové přání.
Svět je trochu jiný než byl za našich tatínků, ale i nám pomalu ujíždí vlak. Jenom to náledí budeme muset vzít na vědomí, než si polámeme všechny kosti. A sáňkovat z Ještědu až dolů k pekárnám? Nechme si zajít chuť! Doba nesypaných vozovek byla asi i tenkrát jenom zbožným přáním našich tatínků.
Zima je prostě zima a na nás je sypat ptáčkům a dávat si pozor venku na ulici i na chodnících. Přesto bych radši viděl v zimě suché chodníky beze sněhu a ledu. Taky by nemusel být špatný Nový Zéland. Přečkat v teple naši zimu, neposypané chodníky, klouzající a lesknoucí se jako jezero plné tančících bílých labutí – aut, která jsou na ledě neovladatelná – sobota 15. prosince roku 2012.