Tak, aby bylo jasno, naletěl jsem. A všechno je jinak. Ti naši
rabíni mají pokaždé pravdu. Udělal jsem ze sebe pucifouska a mrzí mě to, což se mi
nestává. Až orlí oko mého strýčka mě posadilo zpátky na holou zem.
Žádný doktor Birken, ale doktor Müller stavěl vilu tam, kde
v Hrádku nad Nisou kopáči našli onoho kostlivce, který si jistou dobu
dělal velkou naději, že bude oním prvním slavným Hrádečákem, který pronikne
mezi V.I.P. Nechme bezejmenného kostlivce i známějšího Tobiáše odpočívat
v pokoji a vraťme se k osobě doktora Müllera, hrádeckého lékaře
německé národnosti.
Doktor Müller v Hrádku působil před doktorem Birkenem.
Své pacienty objížděl pěkně postaru v kočáře od Žitavy až po Chrastavu až
do konce války, a snad až do odsunu, a bez ohledu na státní hranice ošetřoval
své nemocné německé ovečky i sovětské vojáky. Na tom nic nezměníme.
Zajímavější osud měl doktor Birken. Ten kvůli svému
židovskému původu emigroval do Anglie, kde byl vojenským lékařem našich
perutí – československých vojenských letců v Británii. V Hrádku nad
Nisou, v oné pověstné Birkenově vile, léčil své spoluobčany až po druhé
světové válce.
Toť oprava, kterou jsem byl povinován svým čtenářům a bdělému
orlímu oku mého strýčka Waltra, znalce v oboru ornitologie a hrádeckého
občana požívajícího mimořádné úcty i pro úspěchy dosažené na poli genetiky
okrasného ptactva.
Suma sumárum, bystré strýčkovo oko mě vrátilo do reality. Tak
či onak, faktem zůstává, že kromě skeletů z dob dávno minulých, je Hrádek
nad Nisou domovem řady lidí, kteří
v tomto městě žijí, nebo žili nedávno a ve svých oborech dosáhli
mimořádných výsledků doma i v cizině. Ti mohou být příkladem především našim
dětem v dnešní době. Mnozí uměli a umí víc, než hrát tenis nebo kopat do
meruny...
Žádné komentáře:
Okomentovat