My, hoši z Machnína, jsme na tom byli zrovna tak, jako
hoši od Chrastavy. Opravdové betonové koupaliště s placeným vstupným
jsme měli úplně na opačné straně obce. Kam jsme tak asi tedy chodili? Ano,
dozajista na Oko. Trochu blíž k Machnínu, malinko dál od Chrastavy.
Oko slouží dodnes, Machnínské koupaliště najde sotva archeolog. To chrastavské
ani nevím, ale asi by neuspěl ani egyptolog….
Nad Chrastavou plánovali Němci dálnici mezi Berlínem a
Prahou. Jejich tisíciletá říše netrvala ani patnáct let, ale rozpracované
projekty jsou v terénu vidět dodnes. Mezi Chrastavou a Machnínem se za
mého mládí táhl souvislý úrodný „houbonosný“ pás břízek, který byl plný
překvapení. Od rybníku (nepochybně vedlejšího produktu skrývek zeminy) po
nahrnuté půdní valy, tůně a holiny rostly báječné houby, kozáky a křemenáče.
Byla tam také spousta ještěrek, mloků, žab, užovek, zmijí,
půlmetrových přesliček, velkých bodláků, ostrých vysokých travin a rákosu.
Vzduch byl plný vážek, motýlů, čmeláků, much a mušek. Patro výš poletovali
skřivani, stehlíci a ještě výš zobatí dravci s ostrými pařáty.
V šedesátých letech byly břízky staré víc jak patnáct
let. Tvořily les, jak se patří a s krásným průzračným pískovcovým jezírkem
Chrastavským okem. Tam se řada z nás, kluků z Machnína a Chrastavy
naučila, včetně mě plavat. To si tak jednou plavu a vedle mě užovka se
vztyčenou hlavičkou pár centimetrů nad vodou. Dodnes jsem přesvědčen, že to
byla jen užovka a ne něco jiného hadovitě-jedovatého. Asi by mě to nepotkalo na
koupališti v Chrastavě a ani v Machníně. Ale ten zážitek
s maličkou hlavičkou mě stál hodně z mého ega pána tvorstva. Ovšem
onu příhodu s onou malou anakondou vyprávím už padesát let a pokaždé na ní
něco vylepším...
Pláže Oka jsou za ta léta zatravněny, okolní břízky padly za
oběť rychlostní silnici Liberec – Děčín. Zůstal jen rybníček a černé
Chrastavské oko uprostřed udusané hlíny, kam chodí rybáři rybařit a ptáci
z nouze pít. Romantika písku a modré vody mísící se s oblaky je pryč.
Asi bych si tam dnes nesmočil nohy. Nevím, co všechno je u dna, a když vidím,
kdo všechno tady dnes koupe psy, neměl bych odvahu namočit si ani kapesník.
Romantika mládí, písku, břízek, přesliček, doutníků, je
nenávratně pryč. Snad jenom křik stěhujících se ptáků, je slyšet ozvěnou
z nedaleké Ovčí hory. Tisíce aut se žene denně kolem téhle kdysi
romantické, tiché vody.
V bláznivém shonu všedního dne je konec snu o tom, že
vše zůstane stejné jako dřív. Je plno jiných kouzel, která čekají na ty, co
přijdou po nás a budou snít.
Žádné komentáře:
Okomentovat