Čtyřicet let nás dělí od podepsání předposlední dohody o
spolupráci dvou měst, které k sobě mají jak blízko, tak daleko. Žitava v tomhle
spolku byla víc česká než německá, a Liberec víc německý, než český. Liberec –
Žitava, Reichenberg – Zittau. Už jenom
těch třicet kilometrů a osm set let společných dějin... Zajímavé a poučné
srovnání.
Primátorka Liberce a primátor Žitavy podepsali novou dohodu o
spolupráci a znovu nastartovali ono perpetuum mobile přátelství mezi oběma
městy, která k sobě mají tak neuvěřitelně blízko. Co brání většímu
rozvoji, a čemu ani dohoda, kus papíru nepomůže? Jednoznačně to je jazyková
bariéra, onen minový zátaras, který po celá staletí spojoval i rozděloval
sousední města a okolní vesnice, i když dříve, kdo potřeboval, naučil se řeč
druhého. Bylo to ale pod tlakem národnostního útisku, nerovného poměru: ty
musíš, já jsem tvůj zaměstnavatel…
Dnes jsme na tom sice obdobně, ale na německé straně už bez
nacionálního podtextu. Dnes už nic nebrání prázdninovým „handlům“ dětí,
celoročnímu styku škol, organizací, ale i jednotlivců, končící svatbami a
vychovávání dětí v česko-německém jazykovém prostředí. Svatby Čechů a
Němců jsou do budoucna příslibem skutečné, reálné spolupráce.
Dohoda vypočítává nejen, co umíme udělat pro to, aby byl náš svět
krásnější, ale dává i prostor pochlubit se zdejší přírodou, dějinami,
průmyslem, ale i budoucností, programem univerzit, novými technologiemi
výrobních závodů, uměním a sportem.
Mnoho z této dohody je již v praxi realizováno,
například společné česko-německé programové brožury na kalendářní rok v oblasti
výstavní činnosti galerií a muzeí obou měst. Žitava je srdeční záležitostí
každého z nás. Někomu stačí přivézt si odtamtud boty, čokoládu a moderní
hadříky, někdo potřebuje víc.
Žitava je současnou i budoucí rekreační oázou klidu a pohody,
kterou máme doslova pod nosem, a kterou dosud tak málo využíváme.
Žádné komentáře:
Okomentovat