Píši Vám, myšlenkám, co se mi brouzdáte kolem hlavy, jako by
z Ještědu zafoukalo, jako by od Frýdlantu se ozývalo. Přemýšlím o tom, že
zima bude ještě chvíli trvat a já na tom zhola nic nezměním, ať přemýšlím, nebo
si jen tak lebedím v teple doma. Píši všem, co jim taky leze zima na
nervy. Copak by nemohlo být pořád teplo, sluníčko, okna dokořán a studené jen
vychlazené pivo?
Píši Vám, že tak bylo kdysi, před milionem let, když se tu pásli
dinosauři a přesliček byl plný les. Tak trochu si z toho něco pamatuji. Byl
jsem ještě malý, ale nezapomněl jsem. Lovili jsme na rybnících raky, veliký jako
stehno, hady, co měřili čtyři metry, žáby jako dům. Píši Vám a nevzpomínám si,
že bychom chodili do školy. Místo toho jsme chodili pást na pláně pod Ještědem,
když sopky kolem soptili popel a oheň a nedalo se dýchat. Srovnat se to dá jen
s tím, jak to vypadá na výpadovkách z měst dnes.
Jo, hoši, děvčata nevyjímaje, svět se fakticky točí kolem toho, jak venku
je. Když prší, je mokro, když sněží, klouže to. Nevyberete si. Když svítí
sluníčko potíte se, pijete, chodíte na záchod. A proto, Vám píši, zůstaňte doma
a pište na facebooku, co si myslíte. Je fuk, že to čtou občas i úchylové, není
jich tolik, že by to bylo nebezpečné. Píši Vám a jsem s Vámi za jedno, že je
lepší si to takhle vyříkat než čekat, až Vás někdo označí za úhlavního
nepřítele, oznámí Vás a utře, jako louži po štěněti.
Ach bože, to jsem si zas zadal, moji drazí, každý z nás občas lituje.
A proto Vám píši beze studu. Vykašlete se na všechno, otevřete okna a poslouchejte.
To venku, to je věc. Co slyšíte je svět, svět, který potřebujeme, svět lidí
homo sapiens, aut, zvířat a čeho je nejvíc - vody, vzduchu, všech těch monster,
co si na lidi jen hrají. Netrapte se tím a nastavte si mantinely podle toho,
jak se cítíte. Zůstaňte lidmi i za zdmi paneláků, v domcích, na vejminku,
v dětských kočárcích. Píši Vám hlavně proto, abych nezapomněl, že voda
z kohoutku teče teplá i studená. Budiž světlo se dělá skrze vypínač na
zdi. Co k tomu dodat? Snad jenom, že nejíme rukama, pijeme ze sklenic.
Píši Vám, že i já chodím spát do peřin a uprostřed noci se musím jít vyčůrat.
Mám děti, s nimi radosti i starosti, jak vyjít a zachovat si styl.
Píši Vám a myslím, že se moc nelišíme. Chlubíme se pěti prsty, zuby si
ráno a večer čistíme. Máme moc společných přátel. Píši a usmívám se. Je toho
moc, co nás spojuje. Budiž, občas se i pohádáme, co je to ale proti věčnosti,
komárům, co byli jako orlové, přesličkám plných křemíku a sopkám na každé
straně ulice. Dopíši a půjdu si lehnout do měkké, slastné postele. Píši Vám: Dobrou
noc, přátelé.
Egon
Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat