Píši
všemu, co roste v zahradách, dělá Vám radost v kurnících,
v králíkárnách, v psích boudách, tam, kde si pelíšek našly kočičky,
ve voliérách, v akváriích i rybníčcích, v maštali pro koně, v chlívku
pro prasátka, kde se ukrývají ovce, kam chodí spát ptáci v korunách, kde se
pasou krávy, telata, i statní býci, kteří nechtějí poslouchat. Píši všem, co vesnický
domek nabílili vápnem, dali opravit střechu, postavili nový plot, vyčistili
studnu, sekají dřevo na zimu, mají včely a pěstují zeleninu. Píši všem, co
nezapomněli sekat trávu, sušit, včas sklidit. Všem, co vědí, že voda ze střechy
patří do sudu.
Jako kluk jsem tohle všechno znal. Věděl jsem, jak studí mokrá tráva,
když prší, co jsou to bahna a proč se seká do ledu, aby ryba mohla dýchat. Píši
všem, co vědí, co je vesnice. Když jste nedali krmení krávy bučely a chrousti
padali. Píši Vám, co taky vzpomínáte, jak svítil měsíc, jak v létě padaly hvězdy.
Na ranní chození na autobus, co Vás s ostatními vozil do školy. Vzpomínám
na popel z kamen, co se musel někam odvézt károu, nejlépe někam na kraj
lesa, na žaludy a kaštany, co jsme sbírali a odevzdali pro myslivce, do školy.
Vzpomínám, jak se topilo v kamnech a kouřilo se z komínu, kdy se
čekalo na jaro, kvetl bez, šeřík, zlatý déšť a zahrada byla samý květ, plná včel,
čmeláků, drzých mravenců, koťátek a štěňat, až se nevědělo, kam s nimi. Jak jsme hráli za domem fotbal, cvrnkali
kuličky. Svět býval sladší. Zjara se rodilo spousta dětí, praly s plenky, dětem
rostly zoubky jako z vody. Vzpomínáte? Silnice byly prašné, na nich málo
aut, rušné železnice a plno lidí po hospodách. Svět bez televize.
Píši všem, kterým se stýská po kopcích, jahodách i malinách. Pamatujete
les plný hub, borůvek a voňavého kapradí? Znali jsme dobře hrábě, koše na trávu
i na brambory, kosy, srpy, motyky i pilku na dřevo. Píši Vám všem, co jste chodili
dávat zvířatům vodu, starý chleba, oves, trávu do kotců. Co jste uměli dojit,
pustit slepice, věděli, co je to kohout, kozel, beran a co dovedou. Vám všem chci
poblahopřát a poplácat po rameni. Je na co vzpomínat.
Věřím, že není proč zapomínat. Byli jsme při tom a je si o čem povídat.
Svět vesnic a domečků, kde jsme žili, je a bude v našich nejhezčích
vzpomínkách.
Egon
Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat