Psaní loukám, co nikdo neseče
Jsou
jako vlasy, které nikdo nečeše. To potom nikdo neví, co z nich vyskočí,
čím vás překvapí. Jsem ze vsi. Za domem
byla louka a dnes je tam, kde bydlím, hned za plotem. Tehdy se louka sekala, co
nesežrala domácí zvířata se sušilo.
Pěkně kosou za brzkého rána. Švih a za ním šel hned další. Vůně jako od
holiče, vše ještě mokré z kuropění, sluníčko, jak rozsvícená baterka,
sekáči ve formě, jinak to nešlo. Švih sem, švih tam. Když rosa opadla, tempo povolilo,
ale pořád jeden s druhým držel krok. Když už píšu lidem, které obdivuji,
píšu i sekáčům a rád.
Když vyšlo slunce a začalo hřát, znamenalo to pro sekáče, že je čas se
najíst a podívat se, kolik toho zbývá, kdo všechno se přišel podívat. Ti starší
všem kolem vyprávěli, jak sekali oni, co vypili, co je potkalo, čím to je, že mladým
už to tak nejde, jak to, že jim svítí, jim pořád pršelo… Však se taky říkalo,
že za Rakouska 10 deka salámu, to bylo salámu!
Však se taky, tohle hodnocení mladých opakovalo v každé generaci.
Mechanizace žádná, ale chytrá ústa, kam se člověk podíval. Jak slunce stoupalo,
morálka s chutí lámat rekordy spadla ke kotníkům a se sekáči to šlo palcem
dolů. Jeden po druhém se začali o kosy opírat, vzdychat, sahat si na namožená
záda a volat na známé v publiku: „Franto, pojď si to zkusit! Tak pojď,
vždyť tu čekám na tebe!“, a z těch, co se dívali se nikomu do mokré trávy
nechtělo, a tak Vám píšu. Všem, co jsme tam postávali a dívali se.
Později, v letech socialismu, konal Socialistický svaz mládeže každé
léto na úrovni okresu soutěž o nejlepšího sekáče. A víte, že o soutěž byl zájem
enormní? Sám jsem pár cen sekáčům předal a vlastně vzpomínal. V technice
se nic nezměnilo, sekalo se hned zrána, síly ochably před obědem. Co se do té
doby poseká, bylo posekáno, na víc nebylo v ten den už ani pomyšlení.
Fotilo se pro noviny, na památku, pro diplom a dárkový balíček. Sešli se mladí,
kteří dnes mají na co vzpomínat.
Louku pod námi už nikdo neseká. Přijede traktor, to, co má vzadu zahučí a
z trávy je mulčovací směs, včetně všeho, co na louce žije. Je to čirá hrůza. Romantika žádná, jen zrůdná
technika a kola polousušené trávy.
Píši i Vám, že děláte svět hezčí. Podívejte se i na to, o čem je louka,
co na ní má být zaseto, co sklizeno. A hlavně jak.
Píši i Vám, louky, které nikdo neseče, které si žijete po svém. Žijte si
dál a se mnou vzpomínejte.
Žádné komentáře:
Okomentovat