Před 380 lety vznikla první průmyslová zóna v Čechách – liberecké Nové Město. Nebylo v dějinách našeho kraje většího válečníka, generalissima, admirála, generála, polního maršála než libereckého pána, vévody frýdlantského, Albrechta z rodu pánů z Valdštejna. Po bitvě na Bílé hoře převzal úhradou od vděčného císaře Ferdinanda II. řadu panství po potrestané odbojné šlechtě. Mezi jinými rovněž Frýdlant v Čechách a Liberec. Hlavním městem svého vévodství, vzhledem k rozporům se saským kurfiřtem Janem Jiřím, učinil ne příhraniční Frýdlant, ale Jičín, který je od Saska přeci jen dál.
V Jičíně 31. prosince 1630 vydal zákládající listinu libereckého Nového Města. Neudělal nic jiného, než Fuger v Augsburku a později Liebieg v Liberci. Šel na to zchytra. Žádné lidumilství, i když to tak z dálky posuzováno mohlo vypadat. Potřeboval zajistit výrobu. Tisíc vojenských uniforem, co mu šili v Liberci už nestačilo. Potřeboval nové a další tkalce, barvíře, krejčí a to mu mělo zabezpečit Nové Město. Pro nové pracovní síly, celé rodiny i s dětmi, lákané do Liberce nechal postavit desítky domů z hrázděného zdiva, které zájemcům o práci byly zcela v moderním duchu prodávány hotové na klíč …
Do nové městské čtvrti Nového Města západně od radnice, kolem dnešního Sokolského náměstí podnikatel (pořád ještě mluvíme o Albrechtu z Valdštejna) investoval hodně peněz, ale noví osadníci mu je měli brzo vrátit. Konec Třicetileté války byl pořád v nedohlednu. Význam soukeníků, jako hlavního cechu v Liberci byl obrovský. Tomu odpovídal i velký dvojdům, sídlo cechu a ubytovna soukenických tovaryšů. Z pramenů pod Libereckou výšinou byla do nové čtvrti zavedena voda. To celou stavbu ,,rodinných domků“ velmi prodražilo, neboť se dřevěné potrubí muselo místy pokládat až do šestimetrového výkopu, aby bylo dosaženo potřebného spádu.
Zajímavé je, že majitelům pozemků, které byly takto znehodnoceny, byla vyplacena náhrada. A to byl pořád ještě středověk! Tím bylo i dáno, že voda netekla z kohoutků do dřezů, van a umyvadel, ale do kašny, která stála nedaleko hospody ,,Zlatý beránek“. Odpadová voda byla svedena z kopce dolů do Harcovského potoka u dnešní kavárny Nisa. V 19. století bylo náměstí radikálně přestavěno. Hrázděné domky i s podloubími byly zbourány. Ty tři ve Větrné uličce, co zůstaly dodnes, jsou zhruba o sto let mladší. Byly postaveny až kolem roku 1670, ale jsou hodně podobné těm, které ve třicátých letech nechal postavit podnikatel Albrecht z Valdštejna.
K té Větrné uličce. Můj tatínek za První republiky tudy denně chodíval cestou do školy a neměl z ní prý dobrý pocit. Bydlela tam spousta těch nejchudších lidí s mnoha dětmi, které se rády praly a ani dospělí ke rvačkám neměli daleko. Byly tu i hospody s nevalnou pověstí.
Po válce tu chtěl mít magistrát vinárnu, něco jako byla později o pár metrů dál Opera, ale, ač je to s podivem, tehdy ji hygienik nepovolil. Domy chátraly až se jich ujala stavební průmyslovka, která je pojala do komplexu budov školy jako kabinety učitelstva. Průčelí bylo zachováno a připomíná dnes jako jediné, původní osídlení libereckého Nového Města.
Žádné komentáře:
Okomentovat