Kterak se má mládež chovati, kterak si vésti, aby byla vámi, dvojctihodný mistře Zikmunde Wintre, shledána za ,,šlechetnou“, mravy zdobenou, lidem milou a tak dál?
Obecně řečeno, od toho jsou tady čítanky, životopisy svatých a jadrné vyjadřování našich vybraných zástupců lidu v parlamentu. Poslanče a mravokárče Bendo, jdi a zapal svíčku. Na Hromnice, do klekání, proti vodě, ohni, ujímání. Už jen podle tebe musíme pověsit ve školách krucifix. Jen ten už schází do ložnic, do farmářských tržnic. Podle tebe by asi pomohly hranice, španělské boty, trychtýře plné svěcené vody, useknutí paže, pálení kůže a pranýře. Nic nepomohlo a zůstali jsme ateisty. Ani rady znamenitého mnicha svatého Bernarda opata z XII. století, který radí (většina zubařů doporučuje), aby mládež chodila ,,upřímným“ krokem, aby rameny napravo nebo nalevo nekývala, šíje nenatahovala, aby se nikdo nechechtal a perla pro otylé: ,,…jako k kříži, tak přistupuj k pokrmu…“ Není nad dobrou čítanku.
Nyní, když víme a nebojíme se říci nahlas, co byl redaktor Jan Neruda za antisemitské čuně, zní pokrytecky téměř vše, co tenhle nemocný člověk psal:“… ach ty má milá, tichá, zlatá, Malá Strano, ty kolébko duhy snů a měkké podřímlosti!“
Naproti tomu básník Jaroslav Vrchlický byl a bude právem všemi čtenáři milován a ctěn. A nejen čtenáři. Mimochodem před soudem věků by obstál. A byli další: Zeyer, Světlá, Rakous, Palacký, Jirásek, Stašek, Čech, Němcová, Machar, Mácha, Sládek, Rais a další. Určitě by neobstál zapšklý F. X. Šalda, psychicky nemocný Jakub Deml, frustrovaný Petr Bezruč, nedoceněný Rudolf Medek a Otokar Březina.
Čítanky toho opravdu prozradí hodně. Jsou jako chorobopis, lékařská diagnostika a recept na hojivou mast. Co mrzí je, že Jan Neruda, nemocí se užírající, opuštěný a zrazený si našel důvod, proč se od něho odvrátili blízcí. Autor našel příčinu své bolesti a nenaplnění tužeb v židovství. Otec českého fejetonu, strýc české žurnalistiky? Chorý a opuštěný stařec, rozbíjející holí výlohy obchodů na Starém Městě pražském. Čítanky našich dědů, plné příkladů, hrdinství a dětské poslušnosti, vlastenectví, lásky k Bohu, k lásce souseda k sousedovi, ke zvířatům. Pak léta okupace, euforie z války, co měla být poslední a přišli komunisté. Z čítanek jsme trhali portréty Stalina a Gottwalda a četli si o Pavlíku Morozovovi.
Čítanka, to je takové vyšetření na CT, zda nemá společnost rakovinu a nedejte se zmást. Není od věci chodit s čítankou na pravidelné kontroly, aby se nemoc nevrátila. Jak snadné je z ministerského křesla nařizovat, co do čítanek patří nebo nepatří, co je a co není extrémismus. Zda tam patří literatura o sexu, o bohu, nacionalismu, podpora socialismu, boj s kapitalismem, zda pochválit naše úspěšné miliardáře a dát je za vzor dospívající mládeži. Zda přidat slovanství, ubrat na Bruselu, psát o multikultuře jako ztraceném snu a připravovat se na expanzi bojovného islámu.
Ona vlastně čítanka je návod jak použít semtex na papíře v hodinách češtiny. Jak zapomenout, nebo vzpomenout na miliony tváří ztracených za Druhé světové války a vysvětlit adolescentům co to je a proč tu byl holocaust. Čím to je, že existují popírači židovských obětí norimberských zákonů? Proč lidé nechtějí globalizaci, co je to komunismus, co přijde po zániku kapitalismu, proč lidé nevěří našim politikům. Co je správného a co není na heslu Čechy Čechům, proč děti neposlouchají své rodiče.
To nevyřeší zákon, poslanče a inkvizitore Bendo, spíš to bude ve vás, kteří vedete naší zemi, a kteří jste schopni dát medaili bratrům Mašínovým. Dejme si pozor na čítanky, na jejich hrdiny, na ministry, kteří ví, co by děti měly číst, kteří by nejraději zákonem nařídili, aby Jakub nebo Petra měli rádi své rodiče a slušně se k nim chovali.
Žádné komentáře:
Okomentovat