Ten, kdo je z Liberce nebo Jablonce musí k nim mít pozitivní vztah. To by tak bylo, aby neměl! Vždyť koberce se tady hezkých pár let vyráběly a tkali je místní lidé. Nejvíce ti z Vratislavic, ti původní, většinou německé národnosti, ale i nějací ti Češi. Po válce a po odsunu Němců přišli osídlit pohraničí z vnitrozemí. Většinou odborníci z Moravy. Něco, málo Němců zůstalo, pokud prokázali, že nebyli nacisty a jsou v továrnách nepostradatelní. No a co bychom zapírali i pár těch, co si u Čechů koupili svou antifašistickou minulost za peníze, zlato, obrazy…
Koberce, ty znamenaly majetek, bohatství, postavení a to vše tu bylo kolem v hojném počtu. Krásné, velké, malé, orientální, secesní, podle módy z Vídně. Z těch nejlepších materiálů, později i ze silonu, moderní. Do každé ratejny, na chodby, do trůnních sálů, knížatům i králům, doktorům do čekárny, na radnici, do hotelů, ruským důstojníkům, co si je doma věšeli na zeď v Kazachstánu. Modlitební koberečky, militantním islamistům, kobercové sety do koupelny, na záchody, šmejdy i ručně vázané kusy z vlny.
I císař pán se na ně přijel přímo do Vratislavic do výroby podívat. Měl pro majitele kobercárny s sebou v aktovce jmenovací šlechtický dekret, ale nepředal jej. Včas si uvědomil, a to až na místě, že koberec s jeho portrétem, co by tu dostal darem, by sloužil na očištění bot o jeho tvář. To nemohl připustit a tak všechno zrušil. Tak se pan Ginzkey nestal baronem.
I tak továrník Ginzkey nemístně zpychl. Měl dceru Hermínu a ta krásně malovala. Mnohokrát, když sem se díval na její obrazy, jsem si řekl, že takových šikovných bab mnoho není a že jí papínek nemusí slávu kupovat. Jeho koberce, to byla za Rakouska opravdová špička a Hermína třešnička na dortíku…
A kdeže zůstala sláva téhle rodiny, dělníků, návrhářů, obchodníků s vratislavickými koberci? Na jednom z nich právě ležím a v téhle poloze na ně vzpomínám. Na Němce, Čechy, židy, Ukrajince, Rusy,Slováky, Poláky a cikány, na všechny, co tu pracovali. Návrháři, ženský co dělaly na tři směny, úžasná vzorkovna, fabrika co dala práci stovkám lidí z blízkého i dalekého okolí. Dnes už to zní jako pohádka, vyprávění o něčem, co už dávno není. Bytex, Textilana, Seba, Hedva, Kolora, Plastimat či Tesla.
Zajímavé je, že lidé, kteří zde kdysi těžce pracovali, na tuhle práci s nostalgií a hezky vzpomínají. Byly to prostě parádní koberce. Dodnes je najdeme v našich domácnostech, hradech i zámcích celého světa.
Žádné komentáře:
Okomentovat