Když takovéhle zprávy čtu, rozčílím se. Opravdu musel praotec Čech zastavit tam, kde nerostou? Jinde rostou a smutné je, že rostou odtud víc, jak dva tisíce kilometrů na východ, v lesích okolo Kovrova, města v Rusku, východně od Moskvy. A je jich tolik, že je průmyslově zpracovávají v manufakturách, kterým říkají gribovary.
Nevím, zda z nich nepálí taky vodku. To tiskové agentury neuvádějí, ale sudy, velké dřevěné sudy naložených hřibů odtud putují do celého světa k dalšímu zpracování. Na stoly nejlepších hotelů.
V okolí města Kovrova, v bývalé liberecké družební Vladimírské oblasti, opravdu v hlubokých lesích hřiby rostou a gribovary na okrajích města zpracovávají podzimní úrodu hub. Místní lidé i několikrát denně v jejich výkupnách prodávají své bohaté úlovky a houby se zde hned upravují. Po nasolení a marinování ve zvláštním nálevu je vkládají do velkých dřevěných sudů a jsou tak připraveny k odvozu do klasických konzerváren, či k velkospotřebitelům doma, nebo v zahraničí. U nás doma, kde nasbíráme půl košíku za tři hodiny, by se gribovar neuživil.
Rusové mají gribovary stejně, jako my naše pálenice. Ani v gribovaru není čas na nějaký sentiment. Houby nijak zvlášť nečistí a červíky nevykrajují. Konečný produkt to nijak neohrozí a vůně hub vznášející se nad výsledným produktem je podle přihlížejících novinářů výtečná. Je nemožné neochutnat, nepřivonět a nepostesknout si, proč nerostou takhle taky u nás.
Byli bychom k nim šetrnější? Nevím, nevím. Už vidím ty dravce, jak se rozbřeskem vrhají na Ještěd, kosí houby a prodávají turistům, kteří sem jezdí z půlky Evropy, aby ten zázrak přírody viděli na vlastní oči. Proč k moři, když jsou na světě i lesy plné hub, malin, borůvek, ostružin a brusinek? Jen ta letenka kdyby tolik nestála…
Žádné komentáře:
Okomentovat