Začněme
pěkně odzadu. Kdo zruší stravenky, Kalousku, ten si v Česku ani neškrtne,
viďte, Julínku! Kde je pivo, máslo, housky, jízdné v tramvajích, vodné a
stočné? Láska k vlasti a k politikům prochází žaludkem, a tady je v sázce
vaše politická kariéra.
Na
Primě každý všední den večer vaří pět amatérů a je prima se na to dívat. Nechat
si šéfovat hospodu kuchařem Pohlreichem je adrenalin, na který by se neměly
dívat děti.
Teprve poslední léta, kdy se
národu nechce vařit doma, chodíme do vývařoven typu jídelny v libereckém
Globusu, kde z mražených polotovarů kouzlí potravu, kterou během 24 hodin
konzumují tisíce strávníků. A pak jsou tu hospody, kam v ten samý čas
přijde jenom pár nešťastníků. Přitom hospodští zdražují nejvíc. Mnohem víc než
ti, kteří jim suroviny prodávají. Proto se v žebříčku těch, kterým Češi
nejvíce závidí, hospodští řadí mezi elitu nejvíce vydělávajících vedle
politiků, právníků, lékařů, lékárníků, velkých podnikatelů.
Jo,
mít hospodu na správném místě, mít dobrého kuchaře, vnadnou servírku,
zaměstnance, z nichž nikdo nekrade, pak vám ve vlastní hospodě chutná a
zapomenete, jak to vypadá v kuchyni.
To,
co kamera často vidí v zázemí kuchyně, je obrázek nás všech. Že mají
nepořádek v zázemí kuchyní Vietnamci, je i o tom, kdo je to měl naučit,
ale český kuchař je, s prominutím, prase, když po směně neuklidí a
v lednici skladuje možné i nemožné…
Kdysi
jsem posuzoval stav společnosti podle čistoty veřejných záchodků třeba i na
úřadech. No, pro naše východní a severní sousedy test nedopadl dobře. Až jsem se divil, že ten
nalezený život ohrožující stav přežívají. Přežili a dnes to tam už vypadá jinak
a nevím, zda se to nehorší u nás. Vezměte si opuštěné nádražní budovy,
dlouhodobě uzavřené továrny, vybydlené domy… To jsou obrazy hrůzy, apokalypsy,
zmartu a smíření se s osudem.
Divím se, jak
dobře zvládá stav opuštěnosti německá Žitava odkud polovina obyvatel emigrovala
do západního Německa. Dovedete si představit, co našich spoluobčanů
s vozíky by bylo v pohotovosti? Vše, co se dá by odmontovali a
odvezli do sběren.
Je spousta
věcí, které nemusí řešit politici, ale máme je v kompetenci sami. A jak je
známo, láska prochází žaludkem. A platí i další rčení, že nic netrvá věčně, ani
láska k jedné slečně. Zaměňme slečnu s hospodou, do které chodíme, a
kde jíme. Bude na nás, jestli se smíříme s cenami a kvalitou jídla, nebo
zda změníme chování i lokál, a budeme vařit doma…
Žádné komentáře:
Okomentovat