(Psáno pro Almanach školy „Na Husovce“)
Na „Husovku“ jsem přišel ze základní školy v Machníně, z vesnice,
kde jsem také s rodiči bydlel. Bylo září roku 1958 a plánované stěhování
do Liberce nevyšlo. No co, budu dojíždět do školy v Liberci, počínaje
šestou třídou. Ostatní machnínští páťáci dojíždějí do Chrastavy. Ty tři roky to
v Liberci, ve městě, vydržím.
1. září 1958 – nový
školní rok jsem začal na ZŠ Husova, v té největší škole přinejmenším ve
městě. A byl to pořádný šok. Ve třídě jsem byl jediný z vesnice, byť
kousek od města. Hvězda třídy, Jirka Maňhal si mě, coby kluka z vesnice,
pojmenoval Buran a celá třída to po něm opakovala. Měl jsem před sebou tři roky
společného života. Netušil jsem, že během studia na Husovce nám Praha změní
povinnou osmiletku na devítiletku. Nakonec se ale i ty čtyři společné roky daly
vydržet.
Z vesnického kluka se i tím, že mi učení nedělalo
problémy, stával postupně jeden ze suverénních městských kluků, kteří si
uměli se vším poradit. Na škole nás učili kantoři, kteří měli své učitelské
úvazky ještě z jedenáctiletky, která na Husovce skončila v roce 1958.
Třeba učitel Šimek, matematik, ale i mnozí další. Moji favorité byli učitelé
dějepisu, literatury. Učitel tělocviku, hubený Sobotka mě neměl rád. O přední
zuby přišel po mém nechtěném zásahu míčem přímo do píšťalky, kterou měl stále
v ústech a stále na ni jen pískal. Učiteli na kreslení vděčím, za to, že
od roku 1959 chodím pravidelně nepravidelně na vernisáže do Oblastní galerie.
Díky pane učiteli. Byli jsme sice třídou „C“, ale ne kvalitou, ale proto, že
nás bylo v tom roce 1946/7 narozených poválečných dětí opravdu mnoho.
Chodil jsem si půjčovat knížky do školní knihovny, měl jsem
to blízko i do Pionýrského domu na filatelistický kroužek. Z okna
posluchárny biologie jsem slyšel z tlampače městského rozhlasu na rohu
školy, že na oběžné dráze je raketa, v níž sedí J. A. Gagarin – první kosmonaut
světa. Odtud jsme s Frantou Musilem slézali po větvích stromu na ulici
podívat se k rozhlasu, kde se natáčel film „Blbec z Xeenemünde.
Celá třída jsme chodili vítat do města přijíždějící státníky.
Nezapomenutý byl výlet za trilobity do prostoru povrchového dolu Kristina
v Hrádku nad Nisou. Úžasný týden jsme strávili na Smědavě při sázení
stromků. Nezapomenu, jak do třídy vtrhli policajti vyšetřující, kdo odcizil
píšťaly z renesančních varhan v kapli Libereckého zámku: „Je tady
Vyšohlíd? Máme na tebe typ!“
Předávání občanských průkazů… To už nám bylo 15 let a dostali jsme i svazácké průkazy. Učitelka Rakušanová,
co právě nastoupila na školu, mi půjčila „Strašidlo Cantervillské“, které pro
ni na celé první stránce ilustroval její učitel kreslení C. Bouda. A ona mi
knížku půjčila! Žel musel jsem ji vrátit....
Naše třída měla nedávno setkání absolventů po 50 letech.
Dospěli jsme. Pokud ano, pak i díky naší milé škole na Husovce. Jsme duchem
pořád žáky téhle krásné školy. Té které přeji, do let jen
a jen to nejlepší a asi bych měl připojit totožné přání mého zemřelého strýce, Horsta
Wienera, který do této školní budovy chodil za První republiky.
Žádné komentáře:
Okomentovat