Tak, jako císařská silnice z Prahy do Liberce roku
1825 otevírá novou etapu města pod Ještědem, to samé znamená pro Liberec
železniční spojení s ostatním světem. Liberec – Žitava – Frýdlant,
Zhořelec, Turnov, Tanvald, Česká Lípa. Celá druhá polovina 19. století je o
stavbě železničního spojení Liberce s okolním světem. Není v Rakousku
a českých zemích bouřlivěji se rozvíjející průmysl, než v průmyslových
zónách, na rychlých horních cestách toků říček a potoků pohraničních hor.
Liberecko a Jablonecko zažívá boom svých výrobků.
Konec 20. století může být v této oblasti srovnáván
s exportem čínského zboží na evropský kontinent. Neuvěřitelný nárůst
výroby a exportu převážně textilního a sklářského sortimentu jde v Liberci
ruku v ruce s rozvojem průmyslového školství, infrastruktury města,
honosnou výstavbou nových čtvrtí i rekonstrukcí středu a hlavních ulic
metropole i okolních měst. Průmyslová škola, obchodní škola, hospodářská.
Odborná textilní – státní textilní škola. Severočeské – průmyslové muzeum,
obchodní komora Liberec. Rozvoj přilehlých měst, jako jsou Rochlice,
Vratislavice a Stráž nad Nisou.
Hvězdný úspěch výstavy německých průmyslníků a obchodníků
v Liberci na počátku 20. století, je ale už předzvěstí příštích
celosvětových krizí ekonomiky. Přesto je Liberec stále na desítky let dopředu
dobře zaopatřen a bez dluhů. Je metropolí severu, exportem obchodu vzdělání,
pohodlného bydlení, ale i zábavy a sportu…
Obě světové války znamenají významný odstup od prosperity a
dalšího rozvoje. Vznik Československa, se kterým se německé obyvatelstva Sudet
nechce ztotožnit, vede k několika měsíční neposlušnosti a předem
ztracenému boji za samostatnost. Bez podpory německé buržoazie, průmyslníků,
kteří v nové republice, vidí příležitost dalšího obchodu, exportu svých
výrobků.
Druhá světová válka zakončuje agonii světové krize 30. let.
Vrací německé kolonisty, žijící na tomto území od 12. století zpět do Německa.
Vysídlené území Liberecka, Jablonecka, v podstatě celých Sudet, je
obnaženým územím, kde se dosídluje bez koncepce s cílem nahradit kvalitu
množstvím. Celý program národní obnovy, dvouletka i následující pětiletky
znamenají pro severočeskou oblast a především pro Liberecko a Jablonecko pomalý
návrat na celosvětový trh s textilem, textilními stroji, sklem a skleněnou
bižuterií. To se podařilo jen zčásti. Na trhu domácím a se zeměmi ve sféře
vlivu SSSR a s rozvojovými zeměmi.
Po vzniku nové České republiky lze říci, že se nepodařilo
navázat na exportní vazby z dřívějška. Český textil, sklo a bižuterie
charakterizující severočeskou výrobu v pohraničí, skončily zbouráním
továrních budov těch nejprestižnějších firem, které daly jméno severočeské
metropoli. Skončilo celé jedno období několika set let (od 16 po 20.století),
které pojmenovalo kus minulého tisíciletí. Oblast Liberecka, ale
v podstatě celé Sudety se ocitly v druhé dekádě 21. století bez jasné
koncepce rozvoje, bez možnosti návratu k tradiční výrobě skla, textilu
nebo bižuterie... Stojí na prahu období beze jména.
Žádné komentáře:
Okomentovat