Stalo se v požehnaném létě L. P. 2013 v Moskvě.
K okénku pošty na Gorkého třídě přistoupil dobrý voják Josef Švejk a v
ruce držel starý formulář používaný pro odeslání telegramu: „Chrabrý bratr,
komisař Rudé armády Jaroslav Hašek, Praha: Jardo, je mi smutno, není
z čeho si dělat legraci, musím domů, do Prahy... Bílá svoloč mi šlape na
paty.
U okénka se mu vysmáli: „Strýčku Švejku, dnes už je
v Moskvě jiná doba. Jsme vysmátí, utíkej na vlak do Prahy, tam je ještě
minulé století....“ A víte, že měli
pravdu? Jen co Švejk vystoupil v Praze z vlaku nevěřil vlastním očím.
Je to Praha, není to Praha? Není to Chust, Mukačevo, Podkarpatská Rus? To
nejsou pracovití Židé s potahy a Rusíni s košíky plnými ovoce, ale
pražská taxikářská mafie, a gayové a dívky z celé Evropy - prostitutky
v plné nahotě.
Švejk skočil do tramvaje a chtěl platit starou rakouskou
korunou. Tvrdě narazil. Nejdřív jej někdo jenom praštil, jiný se představil a
složenkou po něm chtěl tisíc korun. Rozhodl se jít na fotbal. Přátelák. To mu
opět někdo zlomyslně poradil. Špatně si vybral a nestačil se divit, jak je
dobré, že má vyndavací zuby, vlasy na ježka, na sobě vojenské šaty – uniformu
ze starého Rakouska. Na policejní stanici mu vzali otisky prstů, ale zachránilo
ho, že mluvil německy.
Policista, co to vyšetřoval, si řekl o odznak rakouské armády
na švejkově vojenské čepici. To Švejka dostalo opět na ulici. Šel si
s ostatními lehnout někam, kam míří všichni pražští bezdomovci, pod most
řeky Vltavy.... I tam je blaze, řekl si Švejk. Zítra jej čeká den plný
demokracie na balkónu v Parlamentu.
Chce to vidět a případně i hladem zemřít, pokud mu nedají najíst.
Den jako obrázek vystřižený z kalendáře. Píše se rok
2013, dvacet čtyři let od poslední revoluce, zvané Sametová. Švejk si ze školy
pamatuje, že se v českých dějinách defenestruje, restituuje a opět
defenestruje, boří mýty a Mariánské sloupy, pomlouvají hrdinové, staví
barikády, mohutně kolaboruje…
Na Bělehrad, nebo zpátky do Moskvy? Jo, a to tě potěší,
bratře Hašku, slyšíš krásně libozvučně česky: „Zlatý bolševik!“ Co s tím?
Lidé se nám radikalizují a bolševizují. Bratři i bratříci, rudí, bílí,
monarchisti, menševici, anarchisti… Kdo by to řekl? Tolik studovaných a přesto
volby vyhráli kapitalisti…
Švejku, co s tím udělaj?
Žádné komentáře:
Okomentovat