Auto plné kamarádů se vracelo z Německé demokratické
republiky přes hraniční přechod Varnsdorf do naší republiky. Prim v autě
hrál tajemník z hrádecké radnice. Chlapci dobře nakoupili, splnili předvánoční
přání manželek, ale i svá: ,,Jak jen to ti enderáci dělají, že mají na pultech
skoro všechno, co u nás v krámech není?“ Tajemník, ještě včera popotahován
stranickou organizací za nevhodné chování o svých narozeninách, se otřepal a
parafrázoval předsedu městského výboru KSČ,
který mu vyčítal, že opilý tančil na stolech zasedačky – prý jako carský
důstojník. Jen co to osazenstvu auta přehrál, nemohl se udržet, otevřel dveře
auta, vystoupil a smál se a smál…
Vyvolalo to zájem u nudících se v dalších vozech čekající
na celní a pasové odbavení, a žel i u personálu celnice na německé straně
hranice. Tajemník nasedl zpět do auta, ale sled dalších událostí se už zastavit
nepodařilo. Mladá německá celnička zkontrolovala řidiče, ale smějící se
funkcionář hrádeckého magistrátu ji asi utkvěl v paměti a tak si na jeho
lustraci dala záležet. Už to vypadalo,
že nedohledá nic, co není zapsáno v celním prohlášení a půjde lovit
,,pašeráky“ do jiného auta, ale zarazila se: „Kolik že máte kozaček?“, řekla česky
s hodně legračním přízvukem.
Tajemník chtěl do soupisu všeho, co v NDR koupil,
připsat k již zapsanému jednomu páru kozaček ještě dvě slovíčka: plus jeden, jako,
že veze ještě jeden pár. Ale jak bavil osazenstvo čekajícího auta v té dlouhé
frontě čekající na odbavení, zapomněl na to, a to se mu stalo osudným. Celnička
zrudla pýchou: Má delikventa. Okamžitě ven z auta k osobní prohlídce.
Hříšník se cítil uražen a že ne, nikam nepůjde.
Na funkcionáře lidosprávy z let sedmdesátých minulého
století to bylo víc než odvážné vystoupení, přímo demonstrace proti socialistickému
pořádku v zemích RVHP (Rady vzájemné hospodářské pomoci). Všichni kolem se
obávali nejhoršího. A taky ano. Jedni tvrdili, že viděli německé soudruhy
z ostrahy hranic, jak sahali po zbrani. Jiní zase, že vzduch kolem zhoustl
a vánoční výzdoba nad hlavami zúčastněných začala zlověstně blikat.
V tu chvíli dostal majitel jednoho zapsaného a jednoho
nezapsaného páru kozaček, úžasný, vše řešící a osvobozující nápad. Popadl onen
východoněmecký pár kozaček za tkaničky, zatočil s nimi nad hlavou tak,
jako Fikotová diskem. Dal jim tu správnou rotaci a hodil je do „země nikoho“
mezi státy NDR a ČSSR. Do prostoru nesekané trávy, biotopu, který léta nikým nerušen
ležel daleko od předvánočních nákupů.
Náhle nebylo co řešit. Německá celní úřednice se rozpačitě
rozloučila. Čeští úředníci smrkali do miletínských kapesníků, ozbrojená
ostraha, zapnula pouzdra a zajistila odjištěné zbraně. Sluníčko si nevěřícně
mnulo na obloze oči. Stalo se to, nebo šlo jen o přelud, náhle navrácení se do
dob akcízu národně socialistické německé třetí říše. Hlavní hrdina příběhu si
sedl do auta, rozhlédl se a pravil: „Stalo se to vůbec? To mi nebude nikdo
věřit. Třicet let po válce…“
Všichni mlčeli a
mysleli, že je dostihl ,,bermudský trojúhelník“, který vrací letadla, lidi a
lodě o desítky let někam jinam, mimo realitu. Když za hodinu všichni vystupovali
doma v Hrádku nad Nisou panovalo ticho. Takhle nikdo tyto hrádecké
funkcionáře radnice neznal… Co mají říct doma? Jak vyprávět příběh, který se
stal, ale je tak neuvěřitelný, že budou při jeho vyprávění pokládáni za lháře a
buřiče proti socialistického pořádku?
Hrádecká veřejnost se s příběhem seznámila
v upravené verzi hned měsíc po tom, co pod tajemníkovým vánočním stromečkembyl
jen jeden pár těch fajnových kožených, enderáckých kozaček… Mnoho, mnoho
turistů z okolí a přímo z Hrádku nad Nisou, když ještě museli do NDR
jet přes Varnsdorf, si na hraničním přechodu, v předlouhé frontě aut
vzpomnělo na řešení incidentu hrádeckého tajemníka. Vystoupili z auta a šli
se podívat, jestli tam, někde v království žab a mloků, neuvidí kožené
kozačky.
I když jsem nebyl přímým účastníkem tohoto autentického
příběhu, vyslechl jsem jej na vlastní uši a za jeho pravdivost ručím….
Žádné komentáře:
Okomentovat