neděle 27. dubna 2014

I letos budou dušičky




Co letadel vzlétne a nedoletí, co lodí nedopluje, co lásek už nemiluje a květin vadne bez vody. Kam vánek nedoletí, kde stín nezahalí a ruka nepohladí....
Procházel jsem se zahradou, kam přicházíme a odkud se neodchází. Liberecký hřbitov. Centrální hřbitov. Místní televize mne právě ústy primátorky města zpravila o tom, jaké budu mít výhody, pokud půjdu v letošním roce pozdravit své pozůstalé na centrální liberecký hřbitov u krematoria....
Především za milióny město upraví silnici, která je už léta v dezolátním stavu, a na jejíž opravu dostalo konečně dotaci. Dotace pro nás, co dosud chodíme pěšky, kde léta jsou a nejsou chodníky. Jak jinak pojmenovat tu část cesty, která, aniž začala, končí ve ztracenu. Život a smrt v kopcích je strastiplný, což MHD zdůvodňuje i tím, že má nejdražší jízdné ve střední Evropě. Ještě, že ti naši mrtví a my živí nežijeme v Alpách, nebo na Elbrusu.... Jenom zírám, čím a co všechno se dá vysvětlit.
A tak nám, všem současným i příštím cestujícím ke krematoriu, se naskýtá nadstandard nejen po opravené silnici vyjet letos na „dušičky“ nahoru za mrtvými městským autobusem, už stálou linkou městské hromadné dopravy. Každého napadne: Budou volby. A co po volbách? Nebudeme zase chodit pěšky? Nebo, něco něčím nahradí a budeme chodit na poštu k řezníkovi.... To se dosud týkalo jen malých vsí.
Taková frenčíza, není hloupý nápad, ale nejsem si jistý, zda je dobrá pro hřbitovy. Myslím si, že v rozpočtu obcí jsou hřbitovy stále ještě nedoceněny. Co všechno tady kolem je ještě možno zpoplatnit? A hlavně, jak sem, kromě zesnulých a pozůstalých, dostat turisty. Mám své zkušenosti z Prahy a hlavně ze sousední Žitavy, kde kromě postních pláten mají nad dolním Kauflandem ukázkový hřbitov. Pískovcový skvost, opravdu zahradu rozjímání. Vřele doporučuji. Je to sad, výstava soch a sousoší, jsou to nejkrásnější květinové zahrady na sever od Nisy. A nemusíte do kopce a čekat do dušiček 2014 než vám upraví cestu, postaví zastávku a schválí jízdní řád – a určí dobu, kdy je čas jet domů.
Věnujme pozornost péči o hřbitovy, jaké mají naši sousedé a učme se. Funebrální kultura, péče o mrtvé, ale i o nás živé začíná dopravou tam - a zpátky, ale především jde o péči o ně, jejich ostrahu a stálou úpravu, na které je stále v porovnáním s tím, jak to dělají jinde, co zlepšovat. Memento mori nám všem, co na hřbitovy nosíme květiny.

Žádné komentáře: