Kolik
lidí asi jen kouká z okna ven a ven nechodí? Nechci znát
odpověď. To je jen řečnická otázka. Chtěl bych jen vědět,
kolik je mezi námi lidí, kteří nikam nechodí a přesto nás
doprovází pohledem. Nevím, co je pestřejší, zda televizní
program, nebo pohyb venku, za záclonou, když přecházíme ulici,
vynášíme odpadky, bavíme se se sousedy u dveří.
Tam,
naproti v domě za záclonou, si sedí pohodlně v křesle
snajper a může to být i žena. Optikou pušky hledá v zaměřovači
svou oběť. Nestřílí, jen zaměřuje, ani pušku nepotřebuje,
jen blafuje… Má široký záběr pohledu. Sleduje novu, hvězdy,
vesmír, ale tam, kde je opravdu dobrý, to je ulice dole, přechod
z jedné stranu na druhou. Naproti zelenina, kus trafiky a
telefonní budka.
Má
to jako zaměstnání, něco jako vedlejšák, neplacené zaměstnání.
Ne, není to invalida od přírody, ani po autonehodě. Snad chodil
kdysi do práce, pak upadl, něco se rozbilo a už to není jak to má
být. Sedí, nemluví, kouká… Ví o všech kočárcích, budoucích
přírůstcích, kdo komu a proč nese kytku, knížky na čtení.
Vím
o něm z vyprávění. Seděl tam už za císaře pána, tatíčka
Masaryka viděl jet na koni, Gabčíka jet na kole, běžet a řezat
zatáčku ve stoje, mého tátu, když si pro něj v tatraplánu
přijeli muži v kožených kabátech. Viděl i Ho-či-mina,
když tudy jel za dětmi do Chrastavy. Viděl prvomájové průvody,
jak kolem šel Havel s vyhrnutými kalhotami se svými poradci
na balkón radnice.
Všechno
to viděl a psal si kolik bylo hodin, zda při tom mrzlo, pršelo,
nebo padal sníh. Dělal to už jeho táta, děda, z matčiny
strany, jeden strýc. Takový
písmák Vavák, ale jiných slin. Sahal po cizích tajemstvích, ale
snad si je nechával pro sebe. Naproti tomu pokaždé, když někomu
něco psal, zapomněl se podepsat. Nepřekvapuje o nic víc, že to
pokaždé někdo četl. Stále stejná obálka, inkoust,
sklon písma...
Od
jisté doby chodím jinudy. Pokud bych chodil starou trasou,
připadalo by mi, že bych měl platit 30 korun, jako v ordinaci
praktického lékaře. Zastavit se a nabrat dech, hned by to bylo za
60, že si vás prohlídl specialista, děd vševěd…
Mám
pocit, že si ten šmírák od naproti, pořídil optiku na noční
vidění za slušnou cenu od Vietnamců… A že teď chodí na dvě
směny šmírovat celý svět. Že kouká, co se děje v celé
mléčné dráze, kolik kedluben je v jedné přepravce naproti
v zelenině. Už ani nenadávám, nezlobím se. Ten muž patří
ke koloritu města tak, jako bodlák ke stehlíkovi, poklička
na hrnec, kde se pere špinavé prádlo, zadeček na hrnec a
slunce k jaru. Mějte se rádi, to vám všem přeje člověk z
ulice.
Žádné komentáře:
Okomentovat