Zedníci
nám okopali dům. Na jeho rozích zbyla z cihel jen taková
směska červené hlíny a strach z toho, na čem ten dům
vlastně stál. Miluji kámen a dřevo, pro barvu a vůni, kterou mám
rád. Teď sleduji s hrůzou zedníka a bojím se, co ještě
objeví.
Dům
stojí při cestě do polí a do zahrad. Stál tam už tehdy, kdy
moje babičky ještě nebyly na světě. Druhá strana domu stojí na
pískovci, na kameni z kopců okolních hor. Pokud u nich
stojím, vidím je a na jejich temenech přepevné hrady. Pevné a
silné jsou i jejich základy z pískovce, opuky, křemene, z
okolní žuly a břidlice.
Náš
dům je z části podezděn kamenem, má valené sklepy,
hlubokou studnu a pokud tiše sedíte, pak uslyšíte i hlasy těch,
co kdysi na křižovatce cest ten dům stavěli a nejen je. Kolem
domu vezli po cestě dolů z kopce raněné vojáky, co se tu
střetli s těmi z druhé strany hor. Tekla jim krev a z těl
jim trčely polámané a prostřílené kosti. Některé, co dosud
dýchali, položili do sklepa nedostavěného domu, který byl ještě
bez střechy, u cesty, kde ještě tambor bubnoval a bubnoval.
Leželi
ve studeném sklepě, ani slámu pod ně nedali. Ten první, co
umřel, držel za ruku druhého, třetí se pevně držel dalšího.
Do rána jich zemřelo šest a studili, jako ten kámen, z něhož
byly postaveny základy budovy. Ráno se trochu oteplilo a další
vozy plné raněných spěchaly do kopce k Lemberku, kde se snad
o raněné postarají… Z domu na křižovatce s sebou vzali
ty, co ze včerejška přežili. Mrtví tam zůstali. Co s nimi?
Nechali je tam ležet, jen o pár palců nad nimi zvýšili podlahu.
Udusali ji botami s podrážkami z hovězí kůže pobité
železnými podkůvkami.
Mrtví
leželi v tom, v čem je sem přivezli, jen přes obličeje jim
přetáhli lněné ručníky a tím smuteční obřady skončily. Co
měli na krku, po kapsách a v batozích, všechno jim nechali.
Věčně budou ležet ve sklepu domu u cesty.
Dům
rostl jako z vody, jednou, víc jak před sto lety, vyhořel.
Cest kolem něho přibylo. Postavili ho znovu. Tentokrát byl o něco
vyšší a tehdy dali do druhé strany, do základů cihly z červené
hlíny. Ozvali se i ti mrtví, pohřbení v základech
pískovcové části opraveného domu. Přicházeli v noci, kdy
jim byla zima a na domácích chtěli, aby přitopili. Domácí
netušili, proč v noci topit, přikládat do pece. Až jednou
se prozradilo, že straší i na Lemberku a trvá to víc, jak jedno
století.
Dům
prochází generální opravou. Vím, co pod podlahou jeho severní
části leží. Zazděný sklep, mnoho navršeného kamení a lidské
kosti. Když tu o pár metrů výš sedím a dívám se na televizi,
přitopím si. Nedělám to jen pro sebe, ale i pro ty kluky, kteří
tu tehdy v noci zemřeli, ale i pro dům, co tohle všechno
vypráví.
Žádné komentáře:
Okomentovat