Je
tomu šedesát let, co jsem poprvé držel v dětské ruce
propisovačku. Babička byla na pozvání své sestry ve Vídni a
přivezla mi něco, co v Česku nebylo. Propisovačku. Už ten
prapodivný název! Dva kousky něčeho, jeden vsunutý do druhého
šedé barvy. A tekla. Ony všechny ty první a později i ty první
české propisovačky tekly. Měl jsem strany prstů modré, a přesto
jsem byl mezi spolužáky někdo, kdo má to nové pero, byť jsem
byl do modra na prstech zbarvený. Nebylo, kdo by mi za ni něco
nenabízel. Velké stříbrné kapesní hodinky, dvacet korun keš,
sadu porno fotek z První republiky, šavli i s pochvou, 32
kusů stříbrných pětimarek, tropickou přilbu afrikakorpsu vše,
co bych chtěl....
Já
se nedal usmlouvat a když jsem ji před rokem našel na půdě mezi
fotkami z rodinných výletů šedesátých let minulého
století, nevěřil jsem vlastním očím. Ta potvora stále barvila
prsty. Prsty jsem si jako před šedesáti lety opět zabarvil do
modra.
Co
propisovaček jsem za ta léta měl v ruce, co jsem jich
vyhodil, aniž bych si na tu první vzpomněl! Opět jsem ji držel
v ruce a vzpomínal: školy, vojna, koníčky, úspěchy,
prohry, stará a nová přátelství...
Tisíce
propisek mě touto cestou provázelo, psalo žádosti, životopisy,
odpovídalo na cizí dopisy, děkovalo, psalo k narozeninám,
k vánocům, podepisovalo, žádalo, kondolovalo. Držel jsem
v ruce tu první, primitivní, nejobyčejnější, co barvila
prsty, stál opřen o veřeje dveří naší půdy a uvažoval o tom,
jaký ten její život byl. S propisovačkou v kapsičce od
saka, která byla tak důležitá jako je dnes mobil, se stávalo,
jako u té první propisovačky, že pouštěla barvu špičkou přímo
do látky, kde zůstával navždy flek.
I
tenhle fejeton píši propiskou. Neteče, patří k těm v ceně
do 10 korun, v ceně poloviny jízdného místní předraženou
městskou, dopravou. Tak v polovině mé profesní kariéry
přišla do Čech trochu jiná propiska. Asi za stavební celky,
cukrovary, pivovary, traktory, auta, vodárny a elektrárny. Čínská
propisovačka, fenomén kvality, dlouhověkosti a tenkého psaní.
Nevím jak moc na tomhle obchodě Československo „vydělalo“,
ale vzpomněl jsem si hned, jak já nevydělal nic na té první.
Číňani byli určitě lepší obchodníci. Z jejich produkce
to byl ještě tuze žádaný jasmínový čaj a vepřové konzervy,
kde byli vepříci krmeni rybami....
Nevím
sice proč, ale tyhle informace jsem si zapamatoval, zrovna tak jako
ty o té první barvící prsty.... Svět kolem nás byl a je plný
hloupostí a překvapení. Nebraňme se jim. Později je na co
vzpomínat. Jsou to přátelé nejvěrnější a odcházejí až
poslední. Zavírají vrátka, zatahují žaluzie a podepisují
všelikeré papíry, které jsou nečitelné, protože už nejsou
vůbec důležité. Důležité byly kdysi, nyní už ne. Má
propisovačka, zapomenutá, drahá a pouštící, z roku před
jedna – dva, před šedesáti lety.
Žádné komentáře:
Okomentovat