Mlha

Co si to sedlo na město? Do čeho se to halí vesnice? Proč je z ničeho nic mokrá silnice? Co to je? Ani voda, ani sníh. Těžko to zvážíš, těžko to sníš, nezabalíš, nepošleš....

„Ráno vstanu z postele, koukáš kočce do p....,“ řekla by moje babička a chytla by se mozolnatou rukou za pusu. Ale měla pravdu. Téměř se trefila. Není opravdu pro řidiče nic horšího, než pocit, že hledí do mléka, které má tendenci se dále měnit v záclonu z mokra, co stojí a nehýbe se. Říká se, že mlha, ta pravá co leze do kostí a je neproniknutelná, je anglická – londýnská. Je to možné. Já mám zkušenost s tou severočeskou a ta je rovněž hutná a výživná hlavně v noci a po ránu. Když ji sluníčko vysuší, je svět hned hezčí a bezpečnější.

Když jsem mlhu poprvé viděl z vlaku mezi Děčínem a  Teplicemi v té masivní podobě deky nad krajinou a desítky kilometrů dlouhou, nevěřil jsem svým očím. Viděl jsem ji dosud jen jako ubrousek, šátek přes hlavu babičky v tam Hrádku u mostu přes Lužickou Nisu. A onehdy jsem viděl sak, pytel plný ledních medvědů a bílých racků od Máchova jezera. Bílou pláň, tam kde před chvílí ještě tekl veletok Labe v Čechách.

Mlha jako peřina, duchna, závěj, lavina, co zahrozí, než spadne a vyděsí tě. To sama příroda je tak říkajíc na rozpacích. Neví, zda skončilo už léto, zda už začíná doba plískanic a chladu, zda se bude třeba obléci, abys ráno měl na sobě víc, než před obědem a po svačině si svlékl, co už je zbytečné. Příroda se brání horečce, a jako by zápasí s tím, co sama nechtěla. Prohrává? Ne. Jen přechází na jiný režim.

Je konec léta, plody dozrávají. Barva listí se mění. Zvířata, co bydlí v patrech pod námi si plní šatní skříně a špajsky surovinami, co se nekazí a co do jara vydrží... A mlhy? Ty budou spouštěčem téhle náhlé kalamity. Upozornění, že už je konec letních legrácek, že zvoní. Je září. Skončily prázdniny, děti chodí do školy,  začal čas ranních mlhavic a čas, kdy člověk neví, zda je to už čas dušičkový. A v panelácích lidem mrznou i uši.

Ne, ne, mlhy jsou jen mezičas, kdy jeden každý z nás si říká, že je tu podzim a spřádá plány ještě na těch pár hezkých chvil na zahrádce, v lese, u vody. Ať tedy ranní mlha nezkazí, co si každý z nás z léta chrání. Ať mlha spadne tam, kam lidi nechodí, ať si s námi hraje, ale nezlobí a rozplyne se. Ať sluníčko s sebou nese pohlazení a teplo, co nám už za chvíli bude vzácné. Ať se mlhy na blatech a psí štěkot rozplynou, ať z té změny počasí nebolí kolena, klouby a záda. Ať slunce zahřeje a pohladí vás i vaše slušné sousedy i děti, co ráno pospíchají do práce nebo do školy.