Můj
drahý Liberci. Liberci a v něm směsko nás všech, co tady
bydlíme nebo, co nám je zde život milý. Píši Vám, neboť už
sluníčko už tolik nepálí, nehrozí přehřátí, ani že bych
vám psal tak, jak se o mě vyjádřil jeden anonym v internetovém
zpravodaji „Náš Liberec“, že z mého psaní trčí –
čouhá socialistická nostalgie, idealizované vzpomínky, stařecké
hanění přítomnosti.
Ač
se spoluobčan nepodepsal asi to bude ten, co ho znám – veřejný
přítel bývalé radnice, jeden z těch, který má podíl na
oné ztrátě 2,8 miliardě korun, co radnice dluží, na fatálním
městském zadlužení tou hroznou částkou. Proč vyčítání
– socialistická nostalgie – stařecké hanění přítomnosti?
Připomíná mi to praktiky, že za všechno mohou židobolševici a
zloděj křičí chyťte zloděje. Je to nevkusné, udavačské a je
jasné, proč se dotyčný nepodepsal....
A
ještě k tomu, že chci změnu. Proč ne? Ale i to nemusí být
za každou cenu. Mnozí hříšníci se napravili. Takový Babinský
po vykonání trestu pracoval dál jako zahradník na Špilberku...
Proč si to nezopakovat. I tací mohou být voliči. Je to jejich
volba. Aspoň nešpiní bývalý režim. To, co mělo být řečeno,
řečeno bylo. Dnes budujeme kapitalismus už čtvrt století. Dvacet
pět let už víme, co děláme dobře a špatně. To, co nás táhlo
zpátky - Textilana, Bytex, Tesla, Hedva, Seba, Totex, LIAZ, jsme po
právu pohřbili a podílíme se na světové produkci plastu do aut.
Lituji jen toho, že u nás nerostou banány a papáji, ale kdoví,
třeba nás to sansalvadorští indiáni ze Střední Ameriky
jednou naučí...
Dost
blbinek a soustřeďme se na práci. Tím myslím, dost bylo
socialistické nostalgie a vraťme se do pošmourného Liberce. Čest
práci těm, co skutečně pracují. Vraťme se k mému
stařeckému „hanění přítomnosti“. Nechci být ironický.
Určitě by se dala pochválit sportovní megahala, ale já ji
nechválím, protože patřím k většině, která tam nechodí.
Většině, která by přivítala v Liberci větší péči o
nás trpící „stařeckým haněním přítomnosti“. Halló jsme
tady, ještě jsme neumřeli – všímejte si nás! Na barikády už
asi se svými holemi nevylezeme, ale pořád byste tou holí mohli
jednu slíznout. (To byla legrace). Jste naše děti a ono to bude
asi tak trochu stejný v Burundi, v Africe jako v Liberci
a nezapomeňte – bude nás třetina populace a kdo ví, kdo vyhraje
příští volby.
Proboha,
přestaňme si vyčítat, že ten a ten byl v KSČ, v milicích,
ve Svazarmu, SSM, nebo v SČSP. Mladí kolem čtyřicítky
stejně už nevědí, co ty zkratky znamenají. Jen naši vrstevníci
zapškle vzpomínají na křivdy minulého století. Subjektivní
problém, už chod světa neovlivní, ale mohou poškodit, ublížit.
K tomu slouží a jsou jiné instituce. Pokusme se společně
Liberci pomoci. Hledejme cestu k prosperitě, sponzory a
zkušenosti i jinde, které nám pomohou Liberec zbavit zadluženosti.
Vraťme městu jeho slávu, zašlou prosperitu, příjemné bydlení
a sousedy, co nepíší anonymy.
Žádné komentáře:
Okomentovat