Nevím, jestli se na něj pamatujete. Jarda Sýkora z Liberce. Později
se přestěhoval s družkou někam na Frýdlantsko. Excentrik. V době, kdy
se v Čechách rozpadal ČSM (Československý svaz mládeže), byl tajemníkem
klubu sběratelů kuriozit. To se psal rok 1968-9.
Vidím jej jako dnes. Sedí u
vedlejšího psacího stolu a s nenapodobitelným šarmem chlapců, kteří se
nezajímají o ženy, řešil nonšalantně všechny problémy. A že jich bylo!
Veřejnost se dozvídala, že i u nás jsou pro všechny zájemce opět organizovány
bleší trhy, což je báječný nápad. Prodat, koupit, vyměnit. V hospodě „Na Střelnici“
pod krematoriem, později na ostrůvku v odjezdové hale libereckého nádraží.
V té době jsem se dělil na „Federaci dětských a mládežnických
organizací“ s Jardou Sýkorou o jeden telefon. Každá ruka byla v té
době dobrá. Chodil nám vypomáhat i jakýsi postarší svazák pan Formánek, původně
za klub přátel TGM. Tím chci říct, jak jsme v té době obrozených
šedesátých let minulého století byli schopni se sdružovat, bavit a komunikovat.
Lidé s odlišnými názory a životními zkušenostmi.
Bylo mi dvacet a Sudety jsem měl zalezlé pod nehty. Společnost, druhdy
ospalá se probouzela a k tomu patřilo, světe div se, sbírání. Na
Střelnici, na nádraží, později v závodním klubu Plastimat ve Šlikově
ulici. Tam všude před otevřením stály stovky zájemců o cokoli, nebylo možné
prodrat se ke stolům, na nichž leželo cokoli.
O tom všem by vám mohl vyprávět další nadšenec, sběratel a předseda klubu
sběratelů Pavel Vursta. Opravdu se sbíralo vše. Oblíbené byly i aukce
starožitností konané na závěr sobotního setkání. Mezi nejvyhledávanější patřily
staré pohlednice. Jejich obliba neuvěřitelně rostla tak, jako jejich cena.
Obvykle jsme za ně platili od padesáti haléřů do jedné koruny. Patřil jsem mezi
ty, kteří v té době byli ochotní dát za pohlednici i pět korun…
Ty nejvzácnější, barevné litografie z konce 19. století
s obligátním Grüss aus Warnsdorf, Reichenberg, se už i tehdy sháněly
obtížně. Z čiré rozmarnosti, barevnosti světa a umění se radovat, jsem si
knížku, kterou právě čtete, dovolil ilustrovat větším počtem právě těchto
úžasných starých pohlednic.
Chtěl bych, abyste spolu se mnou a s ostatními sběrateli pohlednic
sdíleli krásu zašlého světa, litografickou zručnost všech těch, kteří takové
umění poslali do světa na malém proužku papíru. Grüss aus Reichenberg… Žel, nic
netrvá věčně. Kam se poděly sběratelské burzy? Kde všude v zásuvkách
nočních stolků stále leží nepovšimnuty stohy starých pohlednic? Kam odešli
jejich majitelé, sběratelé?
Současnost ovládla telekomunikační mánie, bezkontaktní styk
prostřednictvím tlačítek, kláves, optického kabelu, prostřednictvím obrazovky
počítače. Příštím archeologům bych popřál naši radost z objevné cesty za starožitnostmi
a starými pohlednicemi. Nečekejte na nic, přijďte mezi nás, opět se scházíme.
Ať žijí blešáky, sběratelské burzy!
Žádné komentáře:
Okomentovat