Vzal jsem si do hlavy, že i u nás,
v Sudetech, najdu Vám podobného reka. Hledal jsem, žel, dosud marně. Asi
na špatných místech, málo intezivně. Nenašel jsem nic. Jiskru vše chápající,
Jiskru vše ochraňující, tygřici jako do Berouska taky nemám.
Kapitáne, měl jsem Vás a stále mám
za šampiona, který ví, kde je zlo, kdo je páchá a kde je jeho, kapitánovo,
místo. Angličané sehráli dost neslušnou roli v osvobozeneckém boji mnoha
domorodců, ale Váš příběh, ten bral za srdce mnoho mých dětských kamarádů.
Tak ošmatlanou knížku jsem vzal do ruky opravdu jen jednou. Krásné
obrázky, jak pálíte ze hřbetu koně a Jiskra to skokem jistí. Opravdu jsem se
v knihovně ptal, kdo z našich by se mu vyrovnal. Padlo slovo o
Brunclíkovi, o Vyšehradu a Šemíkovi, zubrovi, ale já bych si přál něco víc, než
kohosi z říše pohádek a bájí. Zatím nic. Padlo i jméno Karásek, Babinský,
ale pořád to není ono.
Kapitáne, nedělá to u Vás moře, slaná voda, mušle, delfíni, mořský písek,
královny, kterým se slouží tak pohodlně, oddaně? Kapitáne, řekněte mi po
pravdě, co jíte. U nás se to pokaždé zvrtlo. A k tomu si vezměte, že
autorem dopisu je kluk, co se v Sudetech narodil až po válce a o odsunu
Němců slyšel od každé z babiček jinak. Zkáza Sudet – naděje Sudet, zradili
– zachránili… Potom hledej toho správného.
Aspoň, že Vaše knížka stojí za recenzi na proradné Anglány. Ale Vy jste
de facto Francouz… Tady se nabízí paralela. Kniha byla napsána až po smrti
Napoleona. Nebyl jste s ním nějak v přízni? To víte, lidé se ptají.
Nebyl. No, nedá se nic dělat. Tak je to dáno mateřským mlékem. U nás se málo
kojilo.
V Rusku mají Ilju Muromce, Timura a jeho partu. My kocoura Mikeše.
Ne, bez legrace. Tu knížku četli i ti, co četli májovky s Vinetouem a Old
Shatterhandem. Poláci zase měli dva kluky, z nichž jeden se stal
prezidentem. Milý kapitáne! Nic nemůže změnit můj názor, že jste hrdina a i
indický mogul.
Jste úžasní, hrdinové, vzor ostatním. Najde se i divoké zvíře, které se
přidá na Vaši stranu. Najde se i kapitán, která shodí z ramen lhostejnost
a stane se lídrem. Trochu mi připomínáte Simona Bolívara. V Indii by ale
neobstál. Tam zůstane jen jeden Korkorán, hrdina nad hrdiny, ochránce slabých,
starců, dětí a vdov.
A tak dnes, jako před šedesáti lety mohu doporučit knihu
Hrdinný kapitán Korkorán. Bude se Vám prima číst, budete líp trávit, líp se vám
bude spát a stanete se milovníky koček převelikých.
Žádné komentáře:
Okomentovat