Doslechl jsem se, že ve středu
slavíte a protože 10. ledna něco mám a nebudu doma, oslavím Váš mezinárodní den
již dnes. Zbyla mi spousta rachejtlí od Silvestra, tudíž si dnes zařádíme. Já
doma, vy kdesi ve vzdálených mořích.
Já takhle hloupě slavím pořád, mé jméno ve slušných kalendářích schází.
To víte, Sudety. Tady byl doma samý Bruno, Norbert, Robert, René, Adolf, ale
Egona abys pohledal. Myslel jsem si, že když tu zvostali jen ti slušní Němci
(10%) a přišli dosídlenci a navrátilci z celého světa, že se situace
zlepší a Egon se v kalendáři objeví. Neobjevil. Vysvětlí mi to někdo? 10.
ledna mají svátek, dokonce mezinárodní, tuleni, lachtani, velryby. A co já?
Špatně se mi chodí. Začal jsem se tulit k Janě, chodím jako lachtan.
Jsem silnější postavy, v některých partiích těla podoben velrybě a nikdo
to nezohlední… Uvažuji o tom, že začnu jíst víc rybí maso, rybí prsty, suši,
užívat rybí tuk a nosit šupinu v peněžence. Třeba se za mě vezmou,
informují příslušné orgány a zalobují. I když, to vše je na dlouhé lokte.
Za mého mládí v pohraničí, kdy se Sudetům nesmělo říkat Sudety, aby
to nepřipomínalo sudetské Němce, rozbíječe Československé republiky
z období před druhou světovou válkou, bylo mé jméno rovněž na indexu.
Připomínalo tak trochu třetí říši. Tedy jak komu. Mé mamince určitě, proto mi
říkala Jiří. Babička z tatínkovy strany, ta, co iniciovala a prosadila mé
kontroverzní jméno, si umřela v roce 1971 a dala věcem volný průběh. Dnes
se píše rok 2018 a stolní kalendář opět nedal prostor pro jiná, než výše
uvedená.
A tak se dál těšme ze svátků chobotnic, makrel, sépií, tuleňů, lachtanů a
velryb. My ostatní si opět rok počkejme. Snad se lidská srdce obměkčí a my se
tam někde objevíme, třeba v dubnu. Já si opravdu vážím tuleňů, lachtanů a
velryb, hlavně velryb, kterým se i beztak už trochu podobám.
No, řekněte, není to optimistický závěr téměř třicet let po sametové
revoluci, která dala nový rozměr našim životům, myšlenkám, hodnotám a pocitům?
Z tohoto pohledu na věc si asi počkám ještě dlouho. A vám, co slavíte, nic
nebrání vzpomenout si na mě, ťuknout si a popřát mi.
Žádné komentáře:
Okomentovat