Předem musím říci,
že jsem si už vybral. Preferuji peklo. Snad i proto, že čerpám z časopisu pro
podporu hraničářských škol z června roku 1937 „Našim dětem“.
Pekelný jícen,
pekelná brána Ploučnice na Českolipsku patří a vždy patřila k tomu
nejkrásnějšímu, co můžete na severu Čech vidět. Já si zmíněný kraj s Janou
prohlédl z auta v pošmourném čase úterního odpoledne na Nový rok 2019. I to
málo, co bylo vidět za okny auta, mi stačilo, abychom několikrát zastavili a
šli se podívat, zda opravdu vidíme správně.
Jiné nedaleké Peklo
se táhne od Zahrádek na sever a „Středem teče Robečský potok, výtok hercynského
rybníka. U Zahrádek za Turbínových mlýnem se údolí náhle zužuje a scházíme do
pěkného chodníčku, do vlastního Pekla, německy Höllen-Grund. Po obou stranách
se tyčí do výše v pískovcové skály, z nichž mistři sochaři – voda, mráz a vítr
vytvořili nejrozmanitější tvary. Po stěnách skal jsou rozvěšeny zelené koberce
osladiče, kterého je zde ohromné množství. Suché oddenky osladiče se užívá v
lékařství k vaření čajů proti kašli a chrapotu. Zajímavé jsou dále lišejníky,
které tu na skalách žijí, krásné exempláře kapradin, volně rostoucí kanadské
borovice. Ne nadarmo je Peklo (rok 1937) státní rezervací, a jako taková byla
nějaký čas veřejnosti nepřípustná. Asi uprostřed je pěkná hájovna (rok 1937) s
malou zoologickou zahradou. V kleci, vytesané ve skále, chovají velkého
výra, mají tam také kolouchy, lesní kunu, lišku, ve skalních jezírkách krásné
pstruhy a štiky. Rybáři by si libovali, ovšem ryby se tam nesmí chytati, jsouť
soukromým majetkem, jakož i celé Peklo, rodiny zemřelého senátora J. Vraného. Zajímavá
je také skalní jeskyně - snad kdysi útočiště obřadní síň Českých bratří, celá
vytesaná ve skále. Pro změnu se budete moci projít i tunelem (asi) 30 metrů
dlouhým, vytesaným rovněž zcela ve skále. Cesta Peklem je velice zajímavá,
takřka na každém kroku vás upoutá něco jiného, rostliny, zvířena, přírodní
krásy. Budete-li mít štěstí, můžete spatřiti na lukách u Roubic stádo ovcí,
které tam pase ovčák se svým psem a budete se moci osvěžit i ovčím sýrem nebo
mlékem.“ Tolik autentický přepis z novinového článku z roku 1937. Tomu se říká
nefalšované Peklo v podobě před více jak 80 lety.
Odpoledne na Nový
rok 2019 bylo silně sychravo a tudíž víc než nevlídno. Přesto jsme několikrát z
auta vystoupili a četli popisky na skalách v údolí Pekla. A stálo to opravdu za
to. Všude kolem nás můj oblíbený pískovec a z něho vše, co může a nemusí člověk
postrádat. Sochy, umělecké portály, sklepy, tunely, skalní tajemství.
S čerty nejsou
žerty… Nikde jinde než tady se nemohl narodit film, který pokaždé potěší. Jenom
tady a v okolí mají čerti magickou moc vystrašit dospělého. Je to tu opravdu
plné tajemností. Dýchá tu ze skal a z neznámých tajemných sklepení moc
strašidel a kouzel. Jen se zastavit, zavřít oči a naslouchat zvukům, které
nahánějí slabším povahám hrůzu z pekelných dolů kotlů, kde hříšníky čeká peklo,
ze kterého mají pekelný strach.
Pokud se obloha
vyjasní, je to tu opět plně lidské, pod kontrolou a turisté jsou tu opět vítáni.
Využijte toho. Tady je Peklo i rájem na zemi, konkrétně pár minut ze Zahrádek,
pár kilometrů z České Lípy. Přijeďte. Kdo to nezkusí, neuvidí.
Žádné komentáře:
Okomentovat